Úvodník SD: Aktivisti i zdrženliví jsou na tom stejně
Jsou dva druhy křesťanů, aktivisté a zdrženliví. Pracovitost a obětavost vypadají dobře, ale pokud se montujeme do věcí, které pro nás Bůh nepřipravil, můžou naše činnosti pěkně vypadat, ale zdravé určitě nebudou. Píšu „naše“ činnosti, protože se hlásím k této skupině a popisuji nešvar, na který si sám musím dávat pozor.
Ti zdrženliví mohou být zranění. Pak potřebují uzdravení, rekonvalescenci, postupnou změnu. Mohou mezi nimi být také lenoši. O těch psát nemusím, protože moje rady by pro ně byly nadbytečné. Ale v té různorodé skupině mohou být i lidé rozčarovaní, kteří zase až tolik uzdravení nepotřebují. Třeba zažili zklamání z aktivistů, když se nepodařilo to, co bylo naplánováno a připravováno. Možná mají špatné svědomí, že se víc nesnažili. Jsou zklamaní z toho, že neúspěch aktivisté všelijak omlouvali, třeba tím, že se ti druzí málo zapojili.
Tyto dvě skupiny mají jistou obdobu i mezi kazateli. Něčí kázání vždy vyústí v praktické body, které je potřeba udělat. A příští neděli se zvlášť cílevědomý kazatel posluchačů zeptá, jestli to, co jim dal minule za úkol, už splnili. Ale pravidelně se to tak dělat nedá. Všichni totiž cítíme, že život s Kristem není plnění úkolů.
Druhá skupina kazatelů se o praktické výstupy nestará. Za svůj úkol pokládá kázání Krista a za cíl si klade proměnu životů svých posluchačů, kterou ale na základě kázaného Božího slova působí svatý Duch. Pokud v životech lidí v takovém společenství pracuje Boží slovo, nějaké praktické kroky budou následovat, ale nejde předně o ně.
Když se podíváme na Pavla nebo na Petra, jsou ve svých dopisech hodně nároční. Velká většina jejich výzev k proměně je sice praktická, ale když nepočítám pastorální epištoly, týkají se skoro výhradně osobní charakterové proměny. Pavel občas má nějakou tu prosbu o přímluvné modlitby za svou službu nebo organizuje sbírku (peněz, nikoli známek) nebo napomene Euodii a Syntychénu. Jinak jeho výzvy nesouvisejí s žádnými konkrétními akcemi.
Asi je potřeba kázat v obou směrech. Přemíra aktivit totiž k cíli, abychom Krista poznali my i všechny národy, určitě nevede, ale asi ani ne ten pasivnější postoj.
Jak se pozná, že akce, pro které horuješ, organizuješ na základě poznání Boží vůle? Jak se pozná, že kážeš Boží slovo pod inspirací Ducha svatého? To jsou nesnadné otázky. Je na ně stejná odpověď: pozná se to těžko. Neukáže se to totiž hned, ale až na základě ovoce, což bývá dost pozdě.
Správně vyhodnotit neúspěch aktivit není snadné, ale ještě těžší je vyhodnotit neúspěšnost kázání, které odmítá praktické cíle. Když se zaplatí spousta peněz za pronájem sálu a na evangelizaci nikdo nepřijde, je to určité praktické vodítko. Nicméně když je společenství, kde se minimálně jednou týdně káže Boží slovo, zákoničtější a zákoničtější, možná si tam toho ani nevšimnou.
Získat osobní nastavení: „Bože, tvé dílo nezvládnu, i kdybych se rozkrájel“ pomůže aktivistům, když zjistí, že skutečné ovoce ze sebe vyždímat neumí, že bez Krista nemohou učinit nic. Uvidí, že jejich cíle a možnosti jsou nesrovnatelné s cíli a možnostmi Božími. Mělo by je to povzbudit k tomu, aby si na Pána Boha počkali.
Debakly aktivistů mohou pomoci i lidem z té druhé skupiny. Zklamaný, odrazený, odtažitý křesťan vidí, že je na tom úplně stejně jako aktivista a organizátor: z toho, co připravil Bůh, nemá nic. Boží pozvání je tu ovšem i pro něj. Bez Krista nemůže učinit nic – to nemusí být bráno negativně. I zdrženlivého křesťana to může vést k tomu, aby si počkal na Pána Boha. S Bohem je dobře, a to i tehdy, když nás vybídne k nějaké činnosti. Když je to on, nikdy to není propadák.
Kdo stojí o nádheru Boží přítomnosti, byl by blázen, kdyby se o ni nechal připravit, ať už svou aktivitou, nebo zdrženlivostí.
Tomáš Dittrich