Úvodník SD: Živá rostoucí víra
Bratři, jsme zavázáni stále za vás Bohu vzdávat díky, jak je to správné, protože převelice roste vaše víra a rozhojňuje se láska všech vás k sobě navzájem. (2Te 1,3)
Předně děkuji, že mi bylo umožněno oslovit vás, členy Křesťanského společenství Praha. Jste pro nás mimopražské v mnoha oblastech inspirací a je prostě pravdou, že jste, co se počtu členů týče, jednou třetinou Křesťanských společenství.
Když jsem si četl verš, který jsem napsal v úvodu, nějak mi znovu došlo, že křesťanství není o udržování věcí, tzv. „status quo“, ale o růstu. Boží slovo nás vyzývá, abychom rostli – jako například v lásce, milosti, poznání našeho Pána a tak dále. Dnes bych rád vypíchl růst ve víře.
Z kontextu verše se dozvídáme, že církev v Tesalonice procházela pronásledováním a soužením. Apoštol Pavel, který píše tento dopis, si nebere servítky a vyslovuje možnost, že na pronásledovatele kvůli tomu může přijít i soud. Klíčové ale je, jak se tesaloničtí k onomu soužení postavili. Možnosti ve vztahu vůči Hospodinu jsou jen dvě. Buď si stěžovat a reptat, jak jsme to viděli v případě Izraele při putování pouští, nebo je to naopak větší přimknutí se k Hospodinu chválou, uctíváním, vděčnou modlitbou a vlastně celým srdcem.
Když zakoušíme soužení, tak se v životě dostáváme na místo, kde si nemůžeme pomoct sami. Nejen, že nám nepomáhají lidé, ale dokonce nám někdo může cíleně škodit. Už to slovo „soužení“ jako by vycházelo ze zúžení životního prostoru, svobody nebo možnosti najít východisko. Je to ale zároveň i místo, kde je „úrodná půda“ pro růst ve víře. 11. kapitola listu Židům je plná výpovědí o tom, jak se Hospodin přiznal k víře jednotlivých lidí. Je o nich napsáno, že se jim dostalo svědectví od Boha. Jinými slovy – ti lidé se aktivně spoléhali na Hospodina a jejich víra způsobila, že se k nim Pán zjevným způsobem přiznal. I v evangeliích čteme o tom, že se víra některých lidí projevila Božím zásahem v jejich životech, což byla například žena s krvotokem, nebo Božím zásahem v životech jiných, jako byl otrok setníka či nejmenovaný přítel těch čtyř, kteří jej spustili střechou.
Důležitá ale zůstává otázka, co je cílem růstu naší víry. Když roste víra, souběžně roste Boží Království. Naše spasení je z víry a milosti, vírou rozumíme stvoření a uspořádání světa, vírou se nám otvírá Boží slovo a tak dále. To vše je pravda, ale je to jen polovina toho, k čemu nám Hospodin víru svěřil. Druhá je právě k šíření Jeho kralování. Hodně se nyní mluví o poslední době. Jakkoli se můžeme dohadovat, co jsou znamení či podmínky Ježíšova příchodu, nejdůležitější věcí zůstává, co pro jeho návrat můžeme udělat my. Pán Ježíš byl vzat ze země vzhůru k Otci, posadil se vedle něj a Otec mu řekl: „Seď…, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.“ Jak se to děje? Skrze církev, která vírou v Pána Ježíše, kterému byla dána veškerá pravomoc na zemi i na nebi, vstoupí do skutků, které připravil Pán. Tím budeme přidávat další nepřátele za podnož Pána Ježíše a uspíšíme jeho příchod.
V tom všem je klíčová víra a její růst. Některý z moudrých, a hlavně zbožných mužů kdysi řekl, že víra buď roste, nebo upadá. Já bych byl pro, aby v Křesťanských společenstvích víra rostla a aby tím zároveň rostlo Boží Království v naší zemi.
Tak pojďme všechny ty těžkosti a soužení životů přetavit v Boží milosti na ještě rozhodnější víru v Ježíše. Jsem si jist, že se nám dostane svědectví od Hospodina. On je totiž věrný.
Marek Prosner
senior Církve Křesťanská společenství