Úvodník SD: Vítězství nad nepřítelem
…Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ …Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečen a má zdravou mysl – toho, který měl Legii – a ulekli se… (Mk 5,1-20)
Žijeme v postmoderní a podle některých i v post faktické a post křesťanské době. Období racionalismu 19. a první poloviny 20. století se pozvolna překlopilo a místo vlády rozumu se dostávají ke slovu různé magické a esoterické věci. V dnešním světě mnoho lidí věří takovým „nevědeckým“ věcem, jako jsou horoskopy apod. Někdy svět počítá s duchovními skutečnostmi více než církev.
Liberální směry se snažily „odmytologizovat“ Bibli i Ježíšův život a odstranit vše nadpřirozené, v extrémních případech dokonce i samo Kristovo vzkříšení a tím vyprázdnili zvěst evangelia. Tento extrémní pohled velká část církve sice nepřijala, ale může se stát, že jsme jím ovlivněni více, než si myslíme. Prostě nepočítáme dostatečně s realitou duchovního světa, včetně andělů a démonů. Přes nesporný přínos psychiatrie a psychologie někde tyto disciplíny nahradily pastoraci. Ale pastorace je mnohdy pro růst jednotlivce i celé církve důležitá a těžko můžeme v pastorační službě zcela pominout vliv démonů.
Pán Ježíš i jeho učedníci s nimi počítali a ve službě Pána Ježíše byla služba osvobozování jedním ze základních projevů Božího království. Démoni se ani v 21. století neztratili, a dokonce se ani nepřestěhovali do Afriky. Pohybují se i dnes kolem nás tady v Evropě.
V páté kapitole evangelia podle Marka čteme o jednom konfliktu Pána Ježíše s celou skupinou démonů. Setkává se s mužem, který žije v hrobech a sebepoškozuje se. Tento muž přiběhne k Ježíši, ale to je vše, co zvládne. Potom už mluví démoni, kteří ho mají v mnoha ohledech ve své moci. Přestože málokdo je spoutaný jako tento muž, i on má nějakou míru svobodné vůle. Mohl k Ježíši přiběhnout. Někdy ti, co jim sloužíme, mají nějaké omezení. Někdy máme nějaké omezení my sami. Nemůžeme něco přemoci. Ale vždy je alespoň něco, co udělat můžeme. Čím dáme najevo, že stojíme o osvobození. Stejně jako tento muž. A Ježíš ho zbavil jeho nezvaných návštěvníků. Nechtělo se jim pryč, dokonce se snaží diskutovat, ale nakonec jsou rádi, že mohou vstoupit alespoň do vepřů.
Celé okolí je v šoku. Tento muž normálně hovoří, dokonce začal kázat o Ježíšových skutcích. Naprostá změna. To je to, co Ježíš dělá v našich životech. To je to, co chce dělat skrze naše životy. On měl moc nad démony a tuto moc dal i nám. Máme autoritu, která vychází z Kristova života a pověření. Máme démony vyhánět stejně jako on.
Někdo s duchovním světem nepočítá a zdá se mu, že mluvit o démonech je nemoderní, někdo s ním naopak počítá až moc a bojí se. Démoni nejsou za každým rohem, nemohou se na nás jen tak vrhnout a není každá nemoc nebo psychická porucha způsobena démony. Démoni často stojí v pozadí hříchů, ale zatímco démony lze vymýtat, hřích ne. Z toho je nutné činit pokání a často to pokání zavře vstupní dveře démonské opozici. Někdy je potřeba i služba někoho dalšího.
Jan povzbuzuje ve svém prvním dopise, že ten v nás je silnější než ten, který je ve světě. Není místo pro strach. Ježíš zbavil Satana jeho moci, zbavil moci Smrt. Ježíš porazil v lidském těle na poušti Satana, který ho pokoušel, obstál v boji v Getsemane i na kříži. Po svém vzkříšení vedl v triumfálním vítězném průvodu nejen všechny poražené mocnosti, ale i toho nejmenšího démona. Zajal je a nám dal autoritu k vítězství. Pokud tomu věříme, můžeme vstoupit s odvahou do duchovního boje. Nemyslím s naivitou nebo zlehčováním nepřítele. Ale s odvahou, že ten mocnější je v nás.
Kéž používáme to, čím nás náš Pán vybavil, přinášíme svobodu do života lidí a vítězíme nad mocí temnoty.
Lubomír Ondráček