KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Užívej si života

Články Sborového dopisu Uživatel Horak M. Kalendář 31.1.2019

Raduj se, mládenče, ve svém dětství, a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, choď cestami svého srdce a za tím, co vidí tvé oči. Ale věz, že za všechny tyto věci tě Bůh přivede k soudu. Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost. (Kaz 11,9 – 10)

Svět, ve kterém žijeme, se v posledních třiceti letech dramaticky změnil. Generace před námi musely věnovat většinu energie tomu, aby naplnily své základní životní potřeby. I když byl technologický pokrok a třeba průmyslová revoluce znamenala zásadní změnu, technologické změny posledních let svou rychlostí překonaly vše, co dosud bylo. A tak se dnes – i díky vysoké životní úrovni – stává klíčovým, jak se cítíme a zda jsme šťastní. O dnešní době se mluví jako o postmoderní a někdy i jako o postmorální: Co je pro mne dobré, je správné. Lidé si touží užívat života a obecná představa světa je, že zrovna v církvi si života moc neužijeme, protože Bůh zakázal mnohé příjemné věci. Není překvapivé, že si to myslí lidé, kteří Boha neznají. Překvapivé je, že si to někdy myslí i křesťané. Bojí se užívat si dobrých věcí od Boha, protože užívat si vypadá tak světsky. Do toho zní překvapivě prohlášení knihy Kazatel: Choď cestami svého srdce a za tím, co vidí tvé oči. V podstatě je to výzva k tomu, abychom si života užívali. Skoro až návod na svévolné chování, protože přesně takto uvažuje a jedná mnoho svévolníků. Toto slovo ale není osamocené. Autor pokračuje a připomíná, že při tom užívání nemáme zapomenout na to, že budeme stát před Bohem se všemi svými skutky. Není důvod se toho bát. Na několika místech Bible se dočteme o tom, že budeme odměněni za své následování Pána a skutky, které jsme udělali v jeho jménu. Budou ovšem posouzeny všechny skutky, i ty, které jsme v jeho jménu neudělali. Máme si užívat života, dokonce přivést k závisti ty, co Boha ještě neznají, protože on svým dětem skutečně žehná. Nikoli, že by je nepotkaly žádné těžkosti, ale dává jim východisko, naději do budoucna, mnoho dobrých věcí a radost. Při všem tom užívání si máme klást otázku, zda bychom chtěli, aby nás při něm viděl Bůh (který nás mimochodem vidí vždy). Nebo zda bychom chtěli, aby nás viděl náš životní partner, naši rodiče, nějaký zralý přítel, který zná Boha a není ani zákonický, ani svévolný. Bůh připomíná svévolníkům, že vidí každý jejich skutek, a spravedlivým, že nemusí žít nějaký úzkostlivý asketický život, ale mohou si života užívat, pokud neztratí bázeň před ním. Nikdy nad sebou nelomte hůl pro své domnělé nebo dokonce skutečné selhání. Užívejme si života s čistým svědomím. Čisté svědomí můžeme mít, když nehřešíme. O posvěcený život bychom měli usilovat. Když zhřešíme, čisté svědomí opět získáme skrze pokání. Jan ve svém prvním dopise 3,21 – 22 zmiňuje, že pokud nás srdce neodsuzuje, máme radostnou důvěru k Bohu a svobodu Bohu říci vše. Pokud máme čisté svědomí – a to můžeme mít díky posvěcenému životu a pokání – potom máme tuto svobodu.

Pokud patříme Bohu, patříme mu úplně se vším. Jsme nové stvoření, staré věci pominuly. Jsme svatí a spravedliví a už nic nebrání v přístupu k trůnu milosti. Současně evangelium od nás chce úplně všechno. Od každého. Není výjimky, není výmluvy. Bůh nás nevolá k nějakému pošmournému životu, který odpuzuje od nás a nakonec i od něj, když se nazýváme jeho učedníky. On nás volá k radostnému následování. A k tomu patří, že někdy platíme cenu. Že nemilujeme své duše až na smrt, jak jsme si připomněli v letošním půstu. Vzdáváme se občas svých tužeb a představ, někdy dokonce nějakých, jak se dnes říká, toxických vztahů. Současně žijeme radostné naplněné životy.

Díky Bohu za vše, co nám v Kristu daroval. Můžeme si své životy užívat s čistým svědomím.

Lubomír Ondráček

Celý sborový dopis