KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Umění milovat

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 28.9.2020

V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto milovat nás, i my se máme navzájem milovat. 1J 4,10–11

Téma lásky je jak v křesťanství, tak v sekulární společnosti důležitým tématem. Lásku potřebujeme a chceme. To, že je Bůh láska a má nás rád, zaznívá často a všichni jsme to už slyšeli a nějak alespoň podprahově víme. V každodenním životě s tím počítáme někdo více, někdo méně, pro někoho je to taková informace, o které moc nepřemýšlí. Proč nás ale Bůh miluje a co to znamená?

Láska není něco, co řeší jen křesťané. O lásce je mnoho populárních písní a snad každý by byl rád milován. Problém začne, když se pokusíme lásku definovat. Láska je chápána jako cit a každý toužíme prožívat tento povznášející pocit, když sami někoho milujeme a když někdo miluje nás. Je to nádherné obejmout milovanou osobu a city k tomu patří. Ovšem i v sekulárním prostředí se chápe, že jen city k lásce nepatří. Třeba manželství na city redukovat nejde. Když jsem byl ještě hodně mladý a soudy v naší zemi řešily při rozvodu manželství důvody rozvodu, tak se různým dokazováním rozvod natahoval. Potom se ovšem objevil důvod, který vedl k rozvodu ihned. Nepřekonatelný odpor. Těžko možno žít v manželství s někým, ke komu máme nepřekonatelný odpor, a tak, když ho jeden z manželů k druhému měl, nebo to alespoň tvrdil, rozvod proběhl. Trochu to zjednodušuji, ale je to do absolutna dotažené spojení lásky pouze s city. Jeden tehdejší „filosof“ dokonce prosazoval myšlenku, že je nemorální zůstat s někým, koho už nemiluji. A toto chápání částečně proniká i do církve – je to těžké, tak Bůh, který je láska, by to po mně přece nechtěl.

Co kdyby Bůh přijal tuto definici lásky? Myslím, že za dějiny lidstva bylo hodně věcí, které vedly k tomu, že by k nám mohl získat „nepřekonatelný odpor“. Viděl všechny projevy nenávisti a násilí, všechny války, hrůzy otroctví a vězení. Tolikrát byl urážen. Jednou zasáhl skutečně radikálně a poslal potopu. To už ale nikdy neudělá. Bůh má city a projevuje je. Čteme o nich v Bibli. Jeho city se projevují i v lásce. Současně se láska neredukovala na cit.

Proč si nás tedy zamiloval? Kdyby to neudělal, tak si ušetřil spoustu starostí a bolesti. Nezakusil zradu a nemusel hledět na spoustu hrůz a trápení těch, které miloval. Stačilo před potopou neupozornit Noeho.

On se rozhodl jinak. Rozhodl se, že vztah mezi ním a lidmi nezruší a bude za něj bojovat dál. Jeho láska je taková, že když se objevila překážka v podobě hříchu, která vztahu lásky bránila, udělal sám ze své strany bolestivý krok a překážku odstranil. Ten krok stál život jeho syna.

Bůh si nás zamiloval a prokazuje to. Je v tom projev jeho citu. Důvodem ovšem není sám cit, ale jeho rozhodnutí. A tato jeho láska dává možnost i naší odezvě. Předně odezvě lásky k němu. Miluje nás, a proto můžeme my milovat jeho. I zde je prostor pro city. Je úžasné vyzpívat svou lásku a projevit ji slovy, a to vše patří k lásce. Současně to ještě nemusí být láska, která vydrží. Ježíš je v tom jednoznačný. „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání“. (Jan. 14,15) Prostě nelze Boha milovat a neprojevit to tím, že ho posloucháme.

To, že víme o Boží lásce v našem životě, se projeví dále tím, že se milujeme navzájem. I tato láska se nejvíc pozná ve vzájemných činech. Někdy je čin slovo, někdy je čin to, že zatelefonuji někomu osamocenému, někdy je čin pomoci někomu se stěhováním.

Milujme. Předně věřme, že Bůh miluje nás a přijímejme jeho lásku. V reakci na to projevujme svou lásku k němu poslušností a svou lásku k bližním činy.

Přeji nám všem, ať láska mezi námi nikdy nechybí.

Lubomír Ondráček

Celý Sborový dopis