Úvodník SD: Svatá nespokojenost
Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. (Žd 11:1–2)
Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. (Žd 11:13–16)
V biblickém textu se mluví o těch, kteří nás předešli ve víře. Čteme o tom, že toužili po lepší vlasti. Jinými slovy toužili po něčem lepším, než jim nabízel jejich každodenní život. A s námi je to naprosto stejné. Ano, v Písmu se také mluví o tom, že máme být vděční. A že se máme spokojit s tím, co máme. Ale to je myšleno jinak. Otázka zní takto: Stačí nám to, co nám nabízí náš každodenní život? Tedy pracovat, jíst, spát a v neděli jít do církve (případně ještě v týdnu na skupinku). Nebo toužíme po něčem víc? Po něčem, co je za horizontem našeho běžného života?
Někdy si připomínám kazatele Davida Wilkersona (1931 – 2011). Byl z rodiny letničních křesťanů. Jeho otec i dědeček byli, stejně jako on, letniční kazatelé. On sám vedl sbor v malém městě v Pensylvánii, v USA. Jeho život byl takový, že přes den pracoval a večer pak sledoval televizi. Sám o sobě později mluvil jako o někom, kdo byl na televizi závislý. (Poznámka pro mladší generaci: Tenkrát ještě nebyl internet, facebook a podobně.) Ale jeho vlastní život ho neuspokojoval. Chtěl něco víc. Pak udělal rozhodnutí, že prodá svůj televizor a místo sledování televize se bude modlit. A Bůh začal nově jednat v jeho životě. V roce 1958 (když mu bylo 27 let) četl článek v časopise Life o soudním přelíčení s gangem mladých lidí z New Yorku a byl veden Bohem, aby tam odjel. Jeho vystoupení u soudu nedopadlo moc dobře, ale on stejně zahájil službu na ulicích mezi gangy mladistvých. O tom, co se dělo dál, si můžete přečíst v knize Dýka a kříž.
Neměl žádné zkušenosti a kvalifikaci. (Tím ovšem neříkám, že mít kvalifikaci a zkušenosti je špatné. Spíše naopak.) Byl z malého města a neměl žádné zkušenosti s drogami, násilnými gangy a podobně. Jeho poselství bylo velmi prosté: „Ježíš tě miluje!“. A Bůh si ho začal velmi mocně používat. Později založil službu Teen Challenge.
Situace v New Yorku v roce 1958 a dnes (tedy o 61 let později) v Praze je velmi podobná. Drogy, násilí, kriminalita a lidé, kteří zoufale potřebují poznat to, že Bůh je miluje. Bůh je ten, kdo sice nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. A to dokonce tak, že dal svého jediného Syna, aby za naše hříchy zemřel na kříži. Kde jsou noví Davidové Wilkersonové? Kde jsou ti, kteří budou ochotni se nechat Bohem povolat a řeknou: „Tady jsem, Pane. Pošli mne!“. Kde jsou Boží muži a ženy, kteří chtějí dosáhnou něčeho většího, než jen „práce, spánek a jídlo“?
Ježíš říká: Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji. (Mt 16:25)
Možná jsi už rezignoval na to, abys hledal Boží vůli a Jeho plán pro svůj život. Pokud tomu tak je, pak nyní je ten čas něco udělat. Rezignace má často duchovní povahu a je třeba se proti ní postavit. Můžeš se modlit takto: Odmítám lež, že Bůh se mnou nepočítá (nebo: že jsem příliš slabý, nemocný, neschopný, zaneprázdněný, hříšný, atd.). Stavím se proti rezignaci ve svém životě a ve jménu Pána Ježíše Krista jí přikazuji opustit můj život. Vyhlašuji pravdu, postavenou na Božím slovu, že Bůh se mnou počítá, že mne miluje, chce si mne použít a uschopní mě k těm věcem, které pro mne připravil. Pane, namísto rezignace mě naplň svým Duchem svatým. Amen
Petr Kácha