Úvodník SD: Spolu
Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a na modlitbách. (Sk 2,42)
Už před mnoha lety začal Dan Drápal v době, kdy byl hlavním pastorem sboru, pořádat setkání o vstupu pro zájemce o členství ve sboru. Cílem bylo seznámit potenciální členy sboru s historií, hodnotami, záměrem a fungováním sboru. Já tento kurz převzal a s drobnými úpravami ho se zájemci o členství ve sboru také probírám.
Když mluvíme o společenství v rámci struktury sboru, říkávám, že náš sbor stojí v této oblasti na třech nohách. První je sborové shromáždění, určitá slavnost celého sboru. Druhá je regionální shromáždění, kdy region je místem, kde se mohou lidé ještě většinou znát a mít spolu vztahy. Region je místem života a celý sbor spolu s regiony propojuje osobní obecenství s možností dělat věci, na které by jednotlivé regiony nestačily. No a třetí nohou je skupinka. Ať už klasická, speciálně zaměřená, miniskupinka. Prostě malé společenství, kde se lidé znají osobně a mohou se sdílet, vzájemně se za sebe modlit, uplatňovat svá obdarování a společně růst. Všechny tři nohy jsou důležité, pokud někdo některou cíleně vynechává, ochuzuje sebe i ostatní a může se mu stát, že začne „kulhat“. Pokud by však bylo nutné vybrat – skupinka, tedy osobní společenství, je ta nejdůležitější noha.
Poslední rok s výjimkou přestávky červen až září žijeme ve zvláštní situaci, kterou nezažily generace před námi. Sborová shromáždění ani regionální shromáždění se nemohou konat. Je výborné, že můžeme mít online bohoslužby a že můžeme vidět bohatství našeho sboru – obdarované lidi ke chválám, přinášení Božího slova, svědectvím, technické a umělecké službě. Lidi různého věku – na přenosech se podílejí lidé od dvaceti do více než šedesáti let. Je to úžasné a díky Bohu za to – před několika lety by to ještě nebylo technicky možné. Jenže to nenahradí společenství, nenahradí možnost se fyzicky sejít.
Takže shromáždění nejsou, zůstaly jen skupinky. I když i ty jsou většinu času online, tak tam je možné mít společenství. Objevil se velký rozdíl mezi těmi, kteří mají osobní vztahy, a těmi, pro které jedinou formou společenství byla účast na nedělních shromážděních.
První křesťanský sbor v dějinách byl typický čtyřmi znaky. Důrazem na učení apoštolů – tedy výklad Bible a někdy Bible sama, protože Nový zákon v písemné podobě začínal teprve vznikat. Dále modlitbou. Oba tyto znaky můžeme mít i sami, i když i k pochopení Bible a modlitbě potřebujeme občas ostatní. Společenství a lámání chleba – jak my říkáme Večeři Páně – je ovšem možné mít jedině s ostatními. Vysluhovat tělo a krev Páně sám sobě nebo mít společenství sám se sebou moc nedává smysl. Tak se v současné době ukazuje prakticky to, co říkám na setkání o vstupu do sboru. Všechny ty tři nohy jsou důležité, ale skupinka je nejdůležitější.
Sám jsem roky chodil na klasickou skupinku a sám jsem také klasickou skupinku vedl. V poslední době jsem se zapojoval spíše do speciálních skupinek na omezenou dobu, kde bylo společenství často intenzivnější a šlo do hloubky. Udržuji také blízké přátelské vztahy. Mám rád shromáždění a těším se, až se zase začneme vídat. Jsem si ale vědom, že bez osobních vztahů, bez „církve po domech“ (použiji-li biblickou terminologii) nelze až na výjimky obstát a růst.
Možná žádnou skupinku nemáš a nemáš ani někoho příliš blízkého. Třeba jsi introvert a nevyhledáváš tolik vztahů jako extroverti. Jsme různí. Ale všichni společenství potřebujeme.
I teď lze najít skupinku. Někde na regionech začaly online otevřené skupinky, někde je možné připojit se do těch stávajících. Je určitě možné také někomu zavolat a nabídnout společnou modlitbu a sdílení s určitou pravidelností. Není nutné zůstávat v izolaci. Máme jeden druhého a společně se můžeme povzbuzovat i napomínat, vzájemně si sloužit a společně sloužit našemu Pánu. Stojí to za to, přestože to v blízkých vztazích může někdy zabolet. Jako se železo železem ostří, tak ostří přítel tvář svého přítele.
Lubomír Ondráček