Úvodník SD: Smiluj se nade mnou!
A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (Mk 10,46-52)
Lidé se rádi seběhnou, když se objeví někdo slavný. Stačí nějaký zpěvák nebo jiný kumštýř. A co teprve, když se objeví někdo, kdo ovlivňuje veřejné mínění celé země, má následovníky i odpůrce a dělá fakt překvapivé věci. Lidé se proto připojují k Ježíši, který patřil k nejznámějším učitelům tehdejší doby, a chtějí si užít, když dorazil i do Jericha. Při takové příležitosti se nechceme nechat něčím rušit. My relativně bezproblémoví spokojení lidé.
Toto setkání se však rozhodl někdo narušit. Slepý invalida, který se kvůli tehdejšímu neexistujícímu sociálnímu zabezpečení stává žebrákem, zaslechne, že jde kolem Ježíš. Nemá šanci se připojit k zástupu a k Ježíši se dostat. Ale Ježíšův věhlas dosáhl až k němu. Slyšel, že mimo jiné Ježíš uzdravuje. To je obrovská šance. Takže začne křičet. Nechce, aby ho Ježíš minul. Chce to zkusit. Ví, že nemá na nic nárok, lidsky nemá naději na nic jiného než žebrání a bídné přežívání. Jenže tady je někdo, kdo se může smilovat.
Dav pro něj pochopení nemá. Ať si žebrá dál a nás ani Ježíše neruší. Jenže Ježíš na to má jiný názor. On nepřehlédne v davu toho jednoho, kdo mu věří. Kterému nejde o senzaci, ale který je na tom fakt špatně a spolehne se na to, že Ježíš může pomoci.
Někdo může mít nějaký fyzický handicap, někdo má ovšem nějaký jiný handicap, který není tak zřejmý, ale je z určitého pohledu také „slepý“. Možná tě něco trápí už fakt dlouho, není lidské řešení. Přežíváš, dá se tak fungovat, jenže chceš více. Lidé tě odmítají a povzbuzují tě, abys byl spokojený nebo spokojená s tím svým „žebráckým pláštěm“. Umíš mlčet. Jenže dnes je tady Ježíš, který může dát změnu. Začneš k němu volat? Není třeba překřičet zástup. Ježíš už tady není fyzicky a není vždy jen na jednom místě. On je vzkříšený, živý a je právě vedle tebe. Můžeš zašeptat, ale můžeš i zakřičet. On na tebe čeká.
Ježíš zve Bartimaia k sobě a ten hned vyrazí. Dokonce je to pro něj tak vzácné pozvání, že se vzdává i toho mála, co vlastní – svého pláště. A Ježíš klade zvláštní otázku. Co chceš? Co by asi mohl slepý chtít? A Ježíš je vedle toho, že je plně člověk, i plně Bůh a vidí do našeho srdce i mysli. Přesto se ptá. Co po Ježíši chceš? Zabavit se v jeho blízkosti, vyřešit nějaký drobný problém nebo chceš zásadní změnu? Aby slepý prohlédl – to je fakt bomba. Ale je ještě větší bomba – aby někdo mrtvý pro své viny a hříchy mohl ožít.
Ježíš vzal vážně Bartimeovu víru a dal mu zrak. Pokud čteš tyto řádky, tak tvá potřeba bude jiná, protože vidíš. Jenže, jak jsem už zmínil, můžeme mít jiný handicap. Bez ohledu na to, zda jsme křesťané nebo nejsme, můžeme i my uvěřit, že Ježíš má řešení. Pro naše zdravotní problémy, vztahové problémy, ekonomické problémy. Nejdůležitější je, že má řešení pro náš život jako celek – na této zemi i na věčnosti.
Bartimaios se nespokojil s tím, že vidí. Začne Ježíše následovat. Někdo přijme od Ježíše úžasné věci, ale dál si žije po svém. Občas za Ježíšem zajde, nechá si od něj občas mluvit do nějaké oblasti svého života, ale v zásadě nezmění směr. Ježíš nabízí více. Nejen řešení dílčích problémů, ale nový život. Proto je tu nabídka následování, kterou Bartimaios využije. Následovat Ježíše fakt stojí za to.
Zkusme dnes Ježíši uvěřit na tom místě a v té životní situaci, v jaké jsme. Zakřičme – ať už fyzicky nebo „jen“ ve svém nitru. Protože Ježíš je tady a chce se smilovat. A ani dav mu v tom nezabrání.
Lubomír Ondráček