Úvodník SD: Směr a cíl
Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii. Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bythinie, ale Ježíšův Duch jim to nedovolil. Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady. (Sk 16,6–8)
Nevím, kolikrát jsem ve svém životě četl tento text, resp. celou kapitolu, a vždy mne zaráží. Kromě toho, že by mne zajímalo, jakým způsobem jim Duch zabránil promluvit nebo jim nedovolil někam jít, přemýšlím, jak se asi Pavel se Silasem cítili. Jdou naplňovat Boží vůli, ale stejný Bůh, který je vyslal, jim v tom nyní brání. Zjevně nepochybovali, že se nejedná o nějaký satanský odpor, s kterým se setkávali při své službě dost, ale o Boží jednání. Proč poslechli, proč to nevzdali, kde vzali sílu jít po dvou neúspěšných pokusech do Troady místo návratu do Antiochie nebo minimálně do sborů založených na první misijní cestě, kde se zřejmě dařilo?
Neznám asi celou odpověď, ale protože chci jednat se stejnou vytrvalostí a k ní povzbudit i vás, budu sdílet alespoň některé své nápady.
Jejich životy byly vydané Bohu a oni hledali na prvním místě Boží království. Prostě sloužit Bohu pro ně bylo samozřejmostí a od toho je nemohlo nic odradit. Nejen satanské překážky, ale ani situace, kdy Bohu dobře nerozuměli, a tak museli věci zkoušet, než Boží vůli rozeznali. To je myslím zásadní postoj, bez kterého nikdy nedojdeme cílů, které pro nás Bůh má. Nechci to první místo ve svém životě nechat komukoli jinému než přímo živému Bohu.
Znali konkrétní povolání pro svůj život. Pavel ho přijal ještě jako Saul při svém obrácení. Má být svědkem před národy. Potvrdila to i církev v Antiochii, která ho vyslala na první cestu a nyní ho spolu se Silasem vyslala znovu. K čemu nás Bůh povolal? Jaký má záměr pro náš život kromě toho obecného základního, abychom Ho následovali a hledali Jeho království? Někdo přijme nějaký zásadní směr, dnes se hojně používá moderní slovo vizi, přímo od Boha. To byl v našem případě Pavel a asi i Silas. Jenže v týmu byl i Timoteus a následně čteme i o dalších Pavlových spolupracovnících. Timoteus byl mladý muž, církev o něm vydávala dobré svědectví, a tak ho Pavel pozve, aby šel s nimi. Některé věci ve svém životě dělám, protože jsem je přijal přímo od Pána. Hodně jich ale je takových, ke kterým mne někdo pozval nebo mne oslovila konkrétní potřeba a možnost pomoci naplnit úkol, který od Pána přijal někdo jiný. Jak jsi na tom ty? Dal ti Bůh směr nebo úkol? Nebo vidíš na někom jiném povolání a vnímáš, že ho máš podpořit? Jsme na tom různě, máme různé životní okolnosti a různá obdarování. Ale pro každého z nás má Bůh nějaké povolání. Většinou to není něco tak „obrovského“, jako dostal Pavel. Povolání však má Bůh pro každého.
Neznali každý krok, ale očekávali Boží vedení a zkoušeli naplnit Boží záměr. Pavel to shrnuje v jednom ze svých dopisů slovy: „Všechno zkuste, toho dobrého se držte.“ Příběh jejich hledání mne povzbuzuje. Ani někdo, jako byl Pavel, apoštol Pána Ježíše, nevěděl a nepoznal vše. Prostě některé věci zkoušel. Neseděl v Antiochii, neusadil se v Derbe nebo Lystře. Když to nešlo v Asii a Mysii, tak vyrazil zkoušet do Troady. Různé věci jsem zkoušel. U něčeho se ukázalo, že to je fakt omyl. U něčeho, že to bylo na omezenou dobu, a byl jsem překvapen, když jsem to potom viděl dělat někoho, kdo v tom byl úspěšnější než já. U něčeho jsem já osobně i prostřednictvím ostatních přijal potvrzení, že je to to pravé. Mnohdy nás Bůh vede skrze potřeby. Vidíš, že je něco potřeba, a máš nápad, co s tím udělat? Dost možná, ne vždy, je to povolání pro tebe. Může se zdát skoro nepodstatné ve srovnání s úkolem přinést evangelium do Makedonie, ale pro Boží království je to důležité.
Přeji sobě i vám, abychom to nevzdali a následovali Ježíše, kamkoli nás povede. I když občas budeme trochu bloudit.
Lubomír Ondráček