Úvodník SD: Setkání
Když se nyní s odstupem už pořádné řádky let díváme na události Velikonoc, asi nás už nic nepřekvapí. Triumfální vjezd Ježíše do Jeruzaléma, vyčištění chrámu, vyučování s podobenstvími, diskuze s farizeji, rozhovory s učedníky, poslední večeře, Jidášova zrada, modlitba s učedníky (alespoň v něčem jsem jako učedníci, taky někdy usnu při modlitbě), Ježíšovo zatčení, Petrovo zapření, výslechy, bičování, ukřižování, vzkříšení a prázdný hrob. Vynechal jsem nějakou vaši oblíbenou epizodu? Prokletí fíkovníku, pomazání Ježíše, dar chudé vdovy, mytí nohou?
Pokud patříme mezi ty, kteří žijí s Bohem už delší dobu, známe tyhle příběhy důvěrně. Vyprávěli jsme je našim dětem, když byly malé, každý rok si je připomínáme minimálně o Velikonocích, ale možná už nám někdy chybí ta radost a nadšení prvních učedníků, když uviděli vzkříšeného Ježíše. I když – někdy to bylo vlastně nejprve zděšení, jako když se Ježíš ukázal učedníkům, se kterými mluvili ti dva, kteří se s ním setkali cestou do Emauz.
Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby a plást medu. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. Vy jste svědky těchto věcí. A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“ (L 24,33–49)
Ježíš udělal hodně pro to, aby ho učedníci po jeho vzkříšení poznali, a neodsoudil je, že jim to trvalo tak dlouho. Oni ho nejprve nepoznali a nevěřili, i když s nimi o tom, co přijde, několikrát předem mluvil. Přesto potřebovali nový Ježíšův dotyk a otevřené oči, aby jim došla slova proroctví a Ježíše poznali.
V Písmu to čteme celkem jasně: farizeové měli velké poznání, a přece se minuli cílem, většina z nich Ježíše nepoznala, když se narodil ani když byl vzkříšen. Učedníci měli v různých věcech zmatek, ale Ježíše znali, měli s ním vztah, a to bylo nakonec pro jejich uvěření ve vzkříšeného Krista rozhodující.
Poznali ho, protože s ním prožili kus života. Poznáme jednou Ježíše, až se vrátí při svém druhém příchodu? Věřím, že se nemusíme bát, že bychom Ježíše propásli pro nějakou teologickou nepřesnost, chybný názor na některé důrazy v eschatologii apod. Klíčem, tím, na čem nejvíc záleží, je náš vztah s Ježíšem.
V Bibli máme kolem 20 příběhů o prázdném hrobě a o setkání se vzkříšeným Pánem Ježíšem Kristem. Které to setkání mohlo být nejdůležitější? Setkání Ježíše a Marie? Nebo setkání s Petrem? Či s Tomášem? Nebo Ježíšovo setkání se Saulem, budoucím apoštolem Pavlem?
Těžko říct, že jedno bylo důležitější než druhé, pro každého z nich bylo jeho vlastní setkání s Ježíšem tím nejdůležitějším, protože změnilo jeho život. Pro mě tím nejdůležitějším bylo také to moje vlastní setkání s Ježíšem Kristem! A tak, když slavíme Velikonoce, je to dobrá příležitost připomenout si nejen Ježíšovu oběť na kříži a pak jeho triumf
Tomáš Božovský