Úvodník SD: Roztoužit se po Hospodinu
Stalo se, že ode dne, kdy truhla začala pobývat v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, přešlo dvacet let a celý dům izraelský se roztoužil po Hospodinu. Samuel řekl celému domu izraelskému: …Připravte své srdce pro Hospodina… 1. Sam. 7,2–3
Celé letošní léto jsme na společných shromážděních mluvili na téma „Bůh ještě neskončil“. Na prvním shromáždění jsme mluvili o tom, že Bůh jedná skrze pokorné. Tomáš Dittrich na příkladu Chany, která si vyprosila na Hospodinu syna, kterým byl poslední soudce Izraele před obdobím králů, Samuel, ukazoval nejen moc modlitby, ale i moc pokory.
Samuel vyrůstal přibližně od čtyř let v rodině kněze Élího. Viděl špatnou výchovu jeho synů, prázdné náboženství a znevažování obětí, byl poslem o Božím soudu nad domem Élího i nad celým Izraelem. Už jako mladý muž měl Samuel pověst věrného Hospodinova proroka (1. Sam. 3, 20-21).
Soudy prorokované Samuelem dopadly. Élí i jeho synové umírají, Izraelci jsou v boji poraženi a Boží truhla je Pelištejci vzata. I když je po Hospodinově zásahu vrácena, je uložena a Izrael Hospodina nehledá. Trvá to dvacet let.
Jak je možné, že Boží lid dvacet let žije vzdálen od Hospodina? Nehledá ho, žije asi většinou světsky, i když probíhá nějaký „náboženský provoz“. Dnes by to asi vypadalo tak, že probíhají shromáždění, lidé o Bohu nepochybují, ale moc ho do svých životů nenechávají mluvit. Modlitba, zvěstování evangelia, posvěcení – to nejsou oblíbené disciplíny.
No a najednou se po tak dlouhé době „celý dům izraelský roztoužil po Hospodinu“. Co se stalo? Mnohokrát jsem o tom přemýšlel a na nic zvláštního jsem nepřišel. Fakt nevím – pravděpodobně akt Boží milosti.
Co asi dělal těch dvacet let Samuel, případně další zbožní Židé? Moc o tom nečteme, ale něco si můžeme domyslet z toho, co se dělo. Jakmile se lid roztoužil po Hospodinu, Samuel ihned vystupuje a staví se do čela tohoto Božího hnutí. Určitě je to dáno tím, že lidé nezapomněli, jakou měl pověst v době služby v domě Élího. Ale nejen tím. On musel celých těch dvacet let hledat Hospodina a připravovat se na tuto chvíli. Nemáme zprávu, že by prorokoval. Protože následně čteme o jeho synech, tak se oženil, měl děti, v něčem žil obyčejný život. Ale neztratil vědomí svého povolání a očekával na Boží jednání. A když přišlo, byl připraven.
Ihned začne „kázat“. Vybízí lid ke změně. Lidé jeho výzvu berou vážně, odstraňují modly, začínají naplno sloužit Hospodinu. Přichází odpor v podobě pelištejského útoku, ale Hospodin je věrný a svůj lid obhájí. Přichází velké vítězství, jak o něm mluví zbytek sedmé kapitoly.
Po vítězství Pelištejců v době Élího si možná začalo dost Izraelců myslet, že Bůh nejedná. Slyšeli o jeho mocných činech v minulosti, ale aktuálně jim připadalo, že jich moc nevidí. Zázrak navrácení Hospodinovy truhly nějak přehlédli. Možná se podobné věci dějí nám. Na Boží jednání spíše vzpomínáme nebo jsme o něm slyšeli jen vyprávět. Když Bůh skutečně jedná i dnes, tak to přehlédneme. Když je někdo uzdraven, vždy se to dá vysvětlit náhodou.
Co dělat v takové atmosféře? To, co Samuel. Nezapomenout na povolání, které od Boha máme, být věrní a připravovat se na chvíli, kdy Bůh začne jednat a zapálí i další. Probuzení není předně pro tento svět, to je pro křesťany, pro církev. To je jeden z důvodů našeho společného tématu toto léto. Ať to vypadá jakkoli, Bůh jedná. Jak se zpívá v jedné mé oblíbené písni: Ty jednáš, i když to nevidím.
Začínáme nový školní rok. Může to být podobný rok jako ty předcházející. Jako desítka nebo dvě let přecházejících. Nebo to bude jinak. Bůh nám dal svého Ducha. Co začít více počítat s tím, že Duch má chrám v našem těle? Co se letos roztoužit po Hospodinu, resp. roztoužit se více než minulá léta?
Bůh ještě neskončil. Budeme u jeho jednání nebo se budeme jen zpovzdálí dívat?
Lubomír Ondráček