KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Poznání Boha

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 1.3.2023

Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. (Jb 42,5)

Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. (Jb 42,5)

Většina kázání v našem sboru během ledna byla o modlitbě a půstu. Na konci ledna jsme se soustředili na jeden týden, kdy jsme zrušili kromě bohoslužeb ostatní aktivity, a věnovali jsme tento týden modlitbě a půstu. Každý den byla různá modlitební setkání offline i online. A tím to nekončí – modlitba je naší prioritou pro tento rok a chceme se jí více věnovat.

Proč zrovna modlitba? Samozřejmě, jako křesťané se máme modlit a všichni s tím souhlasíme a většinou to alespoň občas děláme. Můžeme přemýšlet, a dokonce se dohadovat, zda dost nebo málo. I v našem sboru jsem narazil na názor, že jsme na tom s modlitebním nasazením dost špatně. Stejně tak jsem se setkal s názorem, že jsme na tom dost dobře.

Za svůj křesťanský život jsem vyslechl kázání i semináře o modlitbě, resp. různých druzích a způsobech modlitby. Některé mne motivovaly a posunuly v oblasti mého vztahu s Bohem dále, některé ne. A nebylo to vždy dáno řečníkem. Bylo to často dáno tím, zda jsem něco ze slyšeného začal aplikovat nebo zůstalo u oblíbené křesťanské disciplíny – kázání se líbilo, vše při starém zůstalo.

Kvůli modlitbě se dá také dobře pohádat. Spor o definování rozdílu mezi chválami a uctíváním může být docela emotivní a dynamický.

Proč se tedy modlit a mít modlitbu dokonce jako prioritu? Možná nyní nosím dříví do lesa, ale připomenu několik důvodů.

Pán Ježíš se modlil. Někdy celou noc. Modlil se před povoláním učedníků, těsně před svým zatčením, volal k Bohu i na kříži. Když to nezvládl bez modlitby on, tak já nemám bez modlitby šanci.

Modlili se Boží muži a ženy ve Starém i Novém zákoně. Máme výhodu oproti většině starozákonních věřících, protože už byl vylit Duch svatý, a můžeme se tedy modlit mnohem jednodušeji „v duchu a v pravdě“.

Modlitba má mnoho zaslíbení. Bůh modlitby slyší, a dokonce jsou podle Zjevení 5 uchovávány ve zlatých miskách před jeho tváří. Není prostě jedno, zda se modlíme nebo nemodlíme.

Pán Ježíš nás u Jana 16 vyzývá, abychom žádali v jeho jménu (tedy nežádali o cokoli, ale o to, k čemu se on přiznává a co může být spojováno s ním) a dostaneme. Ten důvod, proč dostaneme, je úžasný. Aby naše radost byla plná. Bůh nám dává, aby nám udělal radost. Není to úžasný projev lásky? Bůh hledá, jak nám udělat radost.

Mohl bych pokračovat, protože důvodů je hodně. Chci ovšem ukončit tento přehled něčím, co je myslím na modlitbě nejdůležitější.

Můžeme zakoušet úžasné pocity při chválách, radovat se z vyslyšených modliteb, mít propracované modlitební seznamy a jistotu, že se modlíme tolik, kolik je pro nás od Boha připraveno. To vše je úžasné a stojí to za to. Ale je ještě jeden důvod.

Při čtení knihy Job se dočítáme, že tento muž, kterému podle Božího hodnocení nebylo na zemi rovného, zakusil těžké věci. Přišel o majetek, děti, onemocněl, nerozumí mu jeho přátelé, a dokonce ani manželka. Ve své bolesti mluví k Bohu. Velmi otevřeně, dokonce si stěžuje, oprávněně označuje to, co ho potkalo, za nespravedlnost. Mluví k Bohu, kterého ctí a podle jehož přikázání žije, ale kterého dobře nezná. A když mluví dlouho, tak k němu promluví Bůh. A ten také mluví dlouho. Občas do toho Job vstoupí, ale už jiným způsobem. Na konci rozhovoru s Bohem říká Job větu z úvodu článku. Něco se změnilo. Během tohoto rozhovoru poznával věčného Boha. Myslím, že o to jde při modlitbě nejvíc. Být s Bohem a poznat věčného Boha.

Je to proces, s kterým myslím nebudeme na této zemi úplně hotoví. Stojí ale za to. Tak pojďme trávit čas s tím, který nás miluje, zná a chce se nám dát poznat.

 

Lubomír Ondráček

Celý Sborový dopis