Úvodník SD: Potřebuji tě
Pospěš si, abys ke mně brzy přišel. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmácie … Při mé první obhajobě při mně nikdo nebyl … Pospěš si, abys přišel ještě před zimou. (2Tm 4,9)
Pavel prožil bohatý život. Ve svém mládí pronásledoval křesťany, pokud přímo někoho nezabil, tak se minimálně na jejich věznění a smrti podílel. Po svém setkání s Kristem začne kázat evangelium. Nacestuje stovky nebo spíše tisíce kilometrů většinou pěšky, jen občas na lodi. Tam několikrát ztroskotá a topí se. Je bičován, bit holí, jednou se zdá, že možná prožil i vzkříšení po kamenování (Sk 14,20). Podle dopisu do Tesaloniky očekává, že se dožije Kristova návratu. Celou svou službu tráví ve větších či menších týmech a jmenuje mnoho spolupracovníků. Nyní se jeho život blíží ke konci. Je vězněn, čeká odsouzení k smrti. A ve svém dopise duchovnímu synovi Timoteovi ho prosí, aby za ním brzy přišel, a popisuje určitou bolest nad tím, že zůstal sám. On, velký apoštol pohanů, potřebuje ostatní a touží po nich. Bůh nás stvořil tak, že potřebujeme ostatní. Potřebujeme žít ve vztazích a zažívat intimitu – prosím neplést se sexualitou. Bez té se žít dá, ale bez intimity se emocionálně zdravý život žít nedá.
Začínáme měsíc, v němž se chceme věnovat vztahům. Někdy se nám stává, že téma vztahů redukujeme na manželství. Manžel nebo manželka jsou našimi nejbližšími lidmi, pokud to tak není, je nějaký problém. Není to však jediný vztah, ke kterému jsme povolaní. Někteří z nás prožijí celý život jako svobodní a všichni prožijeme alespoň část života jako svobodní. I lidé v manželství potřebují další zdravé vztahy. Potřebujeme sdílet své životy. Potřebujeme povzbuzení i napomenutí. Potřebujeme své názory vystavovat názorům jiných a ve vzájemné komunikaci je tříbit. Nikdo z nás není povolán k tomu prožít život v izolaci a osamění.
Někdy můžeme považovat svou vnitřní potřebu druhých lidí za slabost. Přece bychom měli život zvládnout sami. Jako křesťané dodáme, že sami s Bohem. Je přece tak neduchovní někomu říci, že ho potřebuji.
Pavel to měl zjevně jinak. Žil bez manželky, protože to tak přijal od Pána, a chtěl veškerou svou energii a čas věnovat službě Bohu. To neznamená, že byl sám. Nepřehlédněme při čtení jeho dopisů, kolik lidí pozdravuje. Kolik jeho spolupracovníků jmenuje Lukáš při psaní Skutků. Zažil na začátku svého života s Bohem podporu Barnabáše a také naneštěstí bolavý rozchod s tímto „synem povzbuzení“. Měl blízký vztah se Silasem. Bolestivě prožívá smrtelné onemocnění Epafrodita a raduje se z jeho uzdravení. Blízcí mu byli i Priscilla s Akvilou – pracoval v jejich firmě a asi s nimi i bydlel. V textu z úvodu i z jiných míst čteme o jeho blízkém, až otcovském vztahu k Timoteovi. Měl vztahy a netajil se tím, že je potřebuje.
Můžeme se podívat i na Pána Ježíše. On, člověk i Bůh, by to měl přece zvládnout sám. Ale i on měl blízké vztahy s učedníky a budoval je, přestože to znamenalo prožít bolest ze zásadní zrady Jidáše a částečné Petra. Kromě nich čteme i o vztahu se sourozenci Marií, Martou a Lazarem. Ježíš žil vztahový život.
Když budeme v únoru o vztazích mluvit, nezůstaňme jen u mluvení. Budujme vztahy. Pokud nám chybí, nebojme si o ně říci. Tím nemyslím pověsit se někomu na krk, ale budujme zralé vyvážené vztahy a nestyďme se za to, že je potřebujeme. Možná máš takové vztahy a jsi jimi nasycený. Co se rozhlédnout, nezůstat u dobrých vztahů v rodině a s přáteli, ale oslovit někoho, kdo má v této oblasti nedostatek a je osamocený. Prostě roztáhnout kolíky svého srdce.
Lidé by nás měli poznat po lásce. Nikoli jak o ní umíme mluvit, ale jak ji žijeme. Kéž taková láska mezi námi je nejenom nyní v únoru.
Lubomír Ondráček