Úvodník SD: Odvaha nejistoty
Země, do které přicházíš, není jako egyptská země, kde musíš šlapat a zavlažovat. Je zemí, o kterou se stará Hospodin. Dám déšť podzimní i jarní. (Dt 11,10–17)
(zkráceno, pro porozumění lepší přečíst celé ve své Bibli)
Život Izraelců v Egyptě a zaslíbené zemi mezi Jordánem a Středozemním mořem se lišil v mnoha ohledech. Nedalo se jen jednoduše přestěhovat a jednat jako dosud. Bůh tuto změnu ukazuje na změně v zemědělství.
Egyptské zemědělství bylo celkem předvídatelné. Velká část země byla a je dosud pouští. Zemědělství se dařilo v okolí Nilu. Nil se každoročně rozvodnil a dal vodu do okolí. Zemědělci se na to připravovali. Měli soustavu zavlažovacích kanálů a v době mimo záplavy pomocí šlapacího kola získávali vodu z Nilu. Nemohli úrodu ovlivnit plně, ale z velké části byla odvislá od jejich práce. Čím více vody „našlapali“, tím více bylo úrody. Byli závislí na svém výkonu a množství úrody měli do značné míry ve svých rukách.
Zaslíbená země je naprosto jiná. Jediná významná řeka je Jordán a ten se příliš nerozvodňuje ani v době dešťů. Dnes většina Židů žije spíše u moře, v biblických dobách žili více v horách. Bylo zbytečné kopat zavlažovací kanály nebo si udělat šlapací kola. Museli čekat, zda bude nebo nebude pršet. Území je dosti suché a zemědělství je závislé na tom, zda přijdou podzimní a jarní deště.
V Egyptě bylo sice hodně dřiny, ale současně určitá jistota a vědomí, že mám svou úrodu ve svých rukou. V Izraeli nebylo zdaleka tolik dřiny, i když samozřejmě orba, setí, sklizeň je náročná práce. Současně člověk nemohl ovlivnit, zda zaprší a kolik toho naprší. Byl to život závislý na milosti.
Hospodin zaslíbil, že jeho oči jsou na tuto zemi upřeny celý rok a bude ji zavlažovat (Dt 11,12 a Iz 27,3). Člověk to mohl ovlivnit jedině svou poslušností Hospodinu. Sucho a následná neúroda byly často projevem Božího soudu.
Myslím, že jsme v mnohém podobni Božímu lidu, který přicházel do zaslíbené země. Jsme rádi, když se nemusíme příliš nadřít. Současně jsme rádi, když máme věci pod kontrolou. Mít prostě jistotu, že když zabereme, tak to bude mít výsledky. Víme o milosti a potřebujeme ji, současně je prima vědět, že jsme si něco zasloužili. Podobenství Pána Ježíše o dělnících na vinici, kde dostal zaplaceno každý stejně bez ohledu na to, jak dlouho pracoval, je iritující.
Proto je tak lákavé spolehnout se na sebe nebo na nějakou modlu. Hospodin Izraelce varuje, aby se neklaněli nějakým jiným bohům a nesnažili si tím zajistit mimo jiné úrodu. A oni to v dějinách mnohokrát udělali. Dokonce občas zaměnili příčinu za následek, kdy se domnívali, že neúroda není následkem neposlušnosti Hospodinu, ale následkem nectění model.
Začínáme nový školní i sborový rok. Není to žádná revoluční změna podobná té, kterou prošli Izraelci cestou z Egypta do zaslíbené země. Nějaká změna to ovšem je. Můžeme se podívat na minulý rok a na to, jak byl „úrodný“. Pokud nic moc, hledejme Hospodina s otázkou, co se děje. Pokud to byl dobrý rok, tak proč. Snažili jsme se dost, nebo jsme zakusili nadpřirozenou Boží milost?
A co letos? Budeme se více snažit něco „našlapat“, nebo budeme čekat na Hospodina a spoléhat na Jeho milost? To čekání není pasivní. Izraelci museli orat i sít stejně jako v Egyptě. Ale potom už to nebylo na nich. Prostě riskovali a čekali, že Bůh naplní své slovo. Nebo se mu snažili pomoci a nedopadlo to dobře.
Pavel, apoštol Pána Ježíše, odvážně píše, že pracoval více než ostatní. Současně dodává, že nikoli on, ale byla to Boží milost, která byla s ním. Přinesl ovoce jako málokdo. Stálo ho to dost námahy. Současně nebyl zatížen snahou to strhnout sám, žít ze své síly, a spoléhal na Boží milost.
Přeji tedy sobě i vám, abychom stejně jako Pavel zakusili, že běžíme a jsme v tom běhu uchváceni Duchem svatým.
Lubomír Ondráček