Úvodník SD: Období sucha, bezdomovci a evangelizace
Jako regionální starší dlouhodobě přemýšlím o tom, jak získávat lidi pro Krista. Od odchodu týmu Proseka se do pravidelného života regionu zapojilo 13 nových lidí, ale deset z nich si Palmovku našlo až po obrácení. Jen třem jsme přinesli evangelium, ale ti jsou z našich rodin, naši nejbližší. Ani před Prosekem to nebylo lepší. Získávat nekřesťany pro Krista je pro Palmovku (a možná i pro jiné regiony) nesnadné.
Šířit evangelium je asi největší úkol, který církev na světě má (Mt 28,18–22; Mk 16,14–20). Tolik věcí se nám daří, ale v tom nejdůležitějším dlouhodobě zklamáváme…
Nejsme první: církve, které narostly díky evangelizaci, období sucha zažívají. Z dějin církve odečítám: když se nedaří získávat lidi pro Krista, sbory své síly přesměrují k sociální práci, až vizi šíření evangelia opustí úplně. Bezdomovci, narkomani i Ukrajinci nás berou za srdce. To je správné a Kristovcům vlastní. Kdo z vás, kdo to čtete, nikdy potřebnému nezaplatil nákup nebo neposkytl peníze? Východiska sociální služby navíc kotví v Bibli (Přísloví, Izajáš, Jk 2,1–13 atd.). Varuji jen před změnou celkového směru a perspektivy. Sociální pomoc by měla být podřízena šíření evangelia. Testem je například čas a modlitby: investujeme víc do evangelizace, nebo do sociální práce? Svod sociální služby ukolébává neplodnou církev vědomím, že dělá aspoň něco. Musíme tomu odolat.
Další úskalí sociální práce: naše obětavost ještě neznamená, že opravdu pomůžeme. Když se věnuji sociálně potřebným, hledám pomoc u odborníků (hlavně v Armádě spásy). Opakovaně jsem se setkal s tím, že bezdomovcům naše dobře míněná sborová pomoc vlastně škodila. Proč nechtějí využívat AS? Osvědčená promyšlená pravidla AS se jim zdají přísná, a tak uhýbají před tím, co by jim pomohlo, k něčemu, co jim pomůže jen zdánlivě, a role sboru je pak negativní.
Evangelium se dnes nezvěstuje snadno. V Česku stagnují skoro všechny sbory. (Díky Bohu za těch pár výjimek!) Nesmíme se nechat odradit. Nesmíme ztratit víru. Jestli nás Ježíš posílá, o čemž není pochyb, potřebujeme se podle toho zařídit. Potřebujeme za tím jít. Potřebujeme se za to modlit. Taky potřebujeme najít praktickou strategii. Ty tři věci patří k sobě.
Ke komu jsme ale posláni? To je otázka! Hledáme syny pokoje (L 10,6). Věřím, že Bůh má v našem městě připraveno mnoho lidí (Sk 18,10). Jak se k nim ale dostat?
Společenství, které chce v šíření evangelia pokročit, se za to musí modlit. Musí v něm také být lidé připravení k akci. Je známo, že lidí speciálně obdarovaných k evangelizaci je ve sboru cca 10 %. Dokonce i kdyby někdo byl k evangelizaci povolán, a z nějakých důvodů (Božích, nebo i špatných) do toho jít nechtěl, nemusí. Ale několik nadšených lidí (třeba čtyři) je nutně potřeba.
Evangelisty nejsou všichni, ale získávat Ježíšovi učedníky je úkol celé církve. Takže bez modliteb společenství a celkové podpory pro evangelizační aktivisty se to neobejde. O evangelizaci se ve společenství musí mluvit a lidem na ní musí záležet.
Na Palmovce jsme adventní neděle (tentokrát byly jen dvě) zaměřili na nekřesťany a povzbuzovali jsme lidi, aby pozvali své známé. Letos přišel jen jeden (loni to bylo trochu lepší). Jak jsem napsal na začátku, evangelizace nám momentálně moc nejde.
Přemýšlím ale o tom, že pro nekřesťany není nutno připravovat speciální shromáždění. Mám pocit, že i „nespeciální“ shromáždění jsou na Palmovce, ale i na jiných regionech, dobrá a že je možné na ně zvát. Proto každého, kdo dočetl až sem, povzbuzuji, aby zval své známé na nedělní shromáždění (a tam, kde to jde, i na skupinky).
A ještě jedna věc: když na shromáždění uvidíte někoho nového, můžete ho pozvat na příští neděli domů na oběd. Ne každý k tomu má podmínky, nicméně těch, kdo to zvládnou, je na regionech hodně. V posledních 20 letech to ve sboru nebylo moc zvykem, ale pokud nezačneme dělat nové věci, v šíření evangelia určitě nepokročíme.
Tomáš Dittrich