Úvodník SD: Nevzdáme to
Ježíš jí řekl: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“ (J 11,40)
Stojíme na počátku nového roku a vstupovat do něho můžeme jak s nadějemi, tak s obavami. U většiny z nás se může objevovat obojí. Obavy i naděje se mohou lišit podle okolností našeho života, naší povahy i věku. Realistické je ovšem očekávat, že nás v roce 2022 potkají věci jak radostné, tak neradostné. Na tomto světě do druhého příchodu Pána Ježíše to tak bývá.
Zatímco Bůh nás povzbuzuje a zdůrazňuje, že „nám chce dát budoucnost a naději“ (Jr 29,11), a to i v situacích, které vypadají tak beznadějně, jako vypadala situace Izraele v Jeremiášově době, Satan nám chce vzít jakoukoli naději a přesvědčit nás, že situace nemá dobré řešení a že nejlepší je vše vzdát.
Text z úvodu článku zazněl k Martě, která stojí u hrobu svého již čtvrtý den mrtvého bratra. Beznadějná situace, do které zaznívá Ježíšovo slovo o víře. O víře je psáno, že „je to důkaz skutečností, které nevidíme“ (Žd 11,1). Vidíme realitu a s tou je třeba počítat. Marta viděla umírat svého bratra a byla pravděpodobně u toho, když ho uložili do hrobu. Není postoj víry, že popřeme tuto skutečnost. Potřebujeme navzdory této skutečnosti přijmout naději, že může nastat změna díky Boží milosti a moci a z této naděje může vyrůst víra. Znamená to, že to prostě nevzdáme. Ať se děje cokoli, nepřestaneme následovat Ježíše, kamkoli půjde, a nepřestaneme vyhlížet jeho zásah.
Rozumějte mi prosím dobře. Netvrdím, že každá situace dopadne pro nás dobře, že bude vzkříšený každý, kdo předčasně zemře, resp. že každá naše touha bude naplněna. Když čteme dále jedenáctou kapitolu Hebreům, tak se dočítáme o různých výsledcích víry. Čteme o ženách, které dostaly zpět své mrtvé vzkříšené, ale také o těch, kteří trpěli nedostatkem a zakoušeli zlé jednání. Asi vás nepřekvapí, že bych raději patřil do té první skupiny hrdinů víry než do té druhé, a to bez ohledu na to, že nejsem ženou. Jenže hrdinové víry jsou lidé z obou skupin.
Když přemýšlím o tom, co vám popřát do nového roku, mám před očima náš sbor, kde je včetně dětí přes 700 lidí různého věku, povahy, obdarování, tužeb. Není jednoduché popřát všem stejnou věc, pokud nechci zůstat u nějakých klišé. Je ovšem jedna věc, kterou mohu popřát všem. Tou věcí je VÍRA.
Víra pro ty dobré, vítězné věci. Abychom „skrze víru uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům a nabyli moci ve slabosti“ (Žd 11,33 – 34). A přeji každému, aby ten začínající rok byl těchto věcí plný.
Víru pro ty těžké věci. Pro období zkoušek, neporozumění, bolestí a ztrát. Pro ty chvíle, kdy se nám může zdát, že slunce zapadlo a už nikdy nevyjde. Když budeme stát u svých pohřbených tužeb a plánů a kdy třeba ztratíme i někoho blízkého. Víru v toho, který je nad tím vším a jehož pravice není ukrácená.
A víru ještě pro jednu oblast. Ať už se nám bude zrovna dařit, nebo se nám dařit nebude, tak víru pro následování Krista a rozhodnutí nevzdat to, k čemu jsme povoláni. Pavel vyznává, že se naučil mít dostatek i nedostatek. Potřebujeme se naučit žít život následování bez ohledu na úspěch nebo neúspěch v našem životě. Viděl jsem křesťany, mladé i starší, kteří to v nějaké fázi svého života vzdali. Nevzdej to, a pokud jsi to vzdal, nezapomeň, že je možné se k Bohu vrátit a on nás vrátí tam, odkud jsme vypadli.
Vidění Boží slávy Ježíš spojuje s vírou. Nikoli s naším výkonem, křečovitým vyznáváním něčeho, co není, strachem z něj a budoucnosti, ale s vírou. S vírou, že Bůh je s námi v každé situaci, že je na naší straně a má pro nás dobrý plán. Máme naději pro budoucnost.
Přeji každému rok 2022 v Boží náruči.
Lubomír Ondráček