Úvodník SD: Nejdůležitější setkání
Když vystoupili na zem, uviděli žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři. I když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla. Ježíš jim řekl: „Pojďte posnídat.“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dával jim; podobně i rybu. To se již potřetí Ježíš zjevil svým učedníkům po svém zmrtvýchvstání. (J 21,9–14)
Apoštol Jan popisuje setkání vzkříšeného Ježíše s učedníky na několika místech. Toto třetí setkání nebylo ani na modlitební, ani na shromáždění, dokonce ani na domácí skupince. Ježíš za nimi přišel během jejich obyčejného běžného pracovního dne, kdy rybařili. Byli to zkušení rybáři, a přesto se jim zrovna nedařilo – až do chvíle, než se u nich objevil Ježíš. A možná jim právě proto znovu došlo, že Ježíše potřebují stále, nejen při nějaké „duchovní“ činnosti.
Skutečnost, že Ježíš zemřel na kříži a pak byl vzkříšen, pro nás má význam právě a jen tehdy, pokud jsme se se vzkříšeným Ježíšem také setkali. Pro mnoho lidí byl Ježíš moudrým učitelem, činitelem dobra, nebo dokonce prorokem, který během života řekl řadu moudrých myšlenek a udělal spoustu dobrých věcí, ale pak zemřel – a to je všechno. Pokud by to tak bylo, byli bychom, jak píše apoštol Pavel, nejbídnějšími ze všech lidí! Ale díky Bohu, že to tak není a že můžeme mít osobní zkušenost vztahu s Ježíšem.
Mezi křížem a prázdným hrobem se odehrálo několik událostí. Jednou z nich byla roztržená opona v chrámu. V tu chvíli, kdy se roztrhla, ještě nikdo netušil, co to vlastně znamená. Kněze, kteří byli v chrámu, jistě nenapadlo: to je prima, tak už můžeme do velesvatyně všichni. Pro ně a vůbec pro všechny Židy v Jeruzalémě, kteří se o tom dozvěděli, to musel být šok. To, co se stalo, bylo symbolické. Autor epištoly Židům to vysvětluje tak, že máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to je skrze své tělo (Žd 10,19–20). Co to pro nás znamená? Mimo jiné to, že díky Ježíši můžeme přistoupit až k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas (Žd 4,16). Kraličtí překládají: „Přistupmež tedy směle s doufáním…“
Máme tedy otevřený přístup a jsme i vyzýváni, abychom přistoupili se smělou důvěrou k trůnu milosti. To, že máme přístup k Božímu trůnu, není otázka nějaké teorie. Jde o to, že Bůh se o nás zajímá a nám už nic nebrání být mu velmi blízko (pokud jsme pro sebe přijali tu Ježíšovu oběť za naše hříchy).
V Bibli jsem napočítal téměř dvě desítky příběhů o prázdném hrobě a o setkání se vzkříšeným Ježíšem (některá setkání jsou popsána na více místech). Je v nich zachyceno celé spektrum reakcí od údivu, úžasu, leknutí, překvapení, přes radost, nevíru až k naději. Které to setkání bylo nejdůležitější? A můžeme si vůbec klást takovou otázku? Setkání Ježíše a Marie nebo setkání s Petrem? Či s Tomášem? Nebo Ježíšovo setkání se Saulem, budoucím apoštolem Pavlem?
Možná se na takovou otázku ani nedá odpovědět a možná můžeme říct, že pro každého z nich bylo jeho vlastní setkání s Ježíšem tím nejdůležitějším, protože změnilo jeho vlastní život.
I pro mě bylo tím nejdůležitějším setkáním to moje setkání s Ježíšem Kristem!
Tahle naše setkání se stala sice jiným – zpravidla ne viditelným – způsobem, ale měla stejnou důležitost, jako když se Ježíš ukázal Marii nebo Petrovi.
A tak když slavíme Velikonoce, je to také dobrá příležitost připomenout si nejen ten okamžik Ježíšovy oběti na kříži a pak Jeho triumfu nad smrtí, ale také naše vlastní osobní setkání s Ježíšem. Protože o to jde.
Tomáš Božovský