KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Nám, nám narodil se

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 2.12.2020

Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“ (L 2,34–35)

Myslím, že Marie plánovala svůj život docela jinak. Jako mladá dívka je zasnoubená. Snoubenec je asi starší, ale je to spravedlivý a citlivý muž, jak vidíme z dalších jejich příběhů. Těší se na svatbu, společný klidný život zajištěný úctyhodnou prací manžela, děti, vnoučata. Jenže potom se to komplikuje. Bůh si ji totiž vyvolil k mimořádnému úkolu.

Být vyvolený Bohem je na jednu stranu úžasné, na druhou stranu to přináší mnohé těžkosti. Ty vidíme u starozákonních proroků, novozákonních apoštolů a nyní u Marie.

Marii se zjevuje anděl a oznamuje jí, že počne z Ducha svatého. A tak je jako neprovdaná těhotná. To jí asi přinese hanlivé pohledy okolí. Nejen Marii, ale asi i Josefovi – když ji jako těhotnou nevyhnal, asi moc dobře ví, kdo je otcem. To on sice ví, ale je to jinak, než si okolí myslí. On neselhal, naopak je to muž, který poslechne Hospodina i v nezvyklé a neplánované situaci. Těhotnou snoubenku si brát určitě neplánoval.

Když se to srovná se snoubencem, tak je tu další pohroma. Místo, aby si těhotná užívala alespoň trochu pohodlí a připravovala domov na příchod miminka, musí vyrazit na císařův příkaz do dalekého Betléma. Sice tam asi nedorazí až těsně před porodem, a to, že byli ubytováni v chlévě, neznamená, že Marie rodila ve velkovýkrmně dobytka, protože tenkrát byly stáje součástí domu, ale stejně nic moc. No a do toho ještě ten podivný muž v chrámu. Jako by nic nemohlo být normálně. Rodiče podle Zákona přinášejí prvorozeného syna do chrámu, aby obětovali. Tam ho uchopí do rukou muž, o kterém čteme, že na něm byl Duch svatý, a prorokuje velké věci o jeho životě, ale i neradostné věci Marii.

Možná si Marie myslela, že po problémech s těhotenstvím a porodem už půjde vše dobře. Jenže nepůjde. Bude to tak těžké, že je to popisováno jako proniknutí meče duší. Ona asi nechápala, o co se jedná, ale my to už víme. Pokus o zabití syna ještě jako miminka a nutný útěk do Egypta. Chování dospělého syna, které vyvolávalo pohoršení a asi ostudu pro rodinu mezi solidními „zbožnými“ židovskými sousedy. A nakonec stojí Marie pod křížem, na kterém její syn umírá.

Meč pronikl její duši. Myslím, že bychom si zrovna takový život nepřáli. Prostě věci nevycházely podle představ. Současně je Marie tou, kterou budou blahoslavit všechna pokolení. Tou, která měla výsadu porodit Spasitele. Výkupné dílo je plně dílo Pána Ježíše, na něm se Marie nijak nepodílela. Byla ovšem tou, která toto dílo svou poslušností umožnila.

Těšíme se na Vánoce a máme o nich nějaké představy. Letos budou asi dost jiné, než jsme zvyklí. Pro někoho více, pro někoho méně. Jenže to, zda budeme moci navštívit svůj oblíbený obchod nebo si dát svařák, ještě není tak zásadní. Zásadnější je, že ani mnohé jiné představy a plány o našem životě vždy nevyjdou. Někdy proto, že jsou nerealistické, nebo dokonce hloupé (nějaké mne napadají i u mne), někdy je zmaří dílo toho Zlého v tomto světě a někdy může být v Božím plánu něco, co by nás nenapadlo – tím byl pro Marii okamžik, kdy viděla umírat svého syna.

Ať letošní Vánoce vyjdou podle našich plánů nebo nevyjdou, tak jedno se určitě podaří. Jak se zpívá v jedné písni: Nám, nám narodil se. Ano, pro mne i pro tebe se narodil kdysi v noci v Betlémě Spasitel. Moc lidí si toho nevšimlo. Překvapení pastýři, kterým to zjevil anděl. Mudrci nebo mágové, kteří na to přišli kdovíjak. Zbožný Simeon a Anna. Máme tu milost, že i nám Bůh zjevil, co se stalo a jaký význam to pro nás má.

Přeji požehnané radostné Vánoce podle Božích představ.

Lubomír Ondráček

Celý Sborový dopis