Úvodník SD: Mělo to cenu
Vyhlásil jsem tam u řeky Ahavy půst, abychom se pokořovali před svým Bohem a vyprosili si od něj přímou cestu … Ruka našeho Boha byla nad námi a on nás vysvobodil. (Ezd 8)
Máme za sebou Týden modliteb a půstu. Takové vykolejení z běžného života. Tolik času na modlitebních setkáních v jednom týdnu nestrávím celý rok a je to i příležitost k osobnímu zastavení. Nejsem milovník půstu, ale vím, že se potřebuji pokořovat před svým Bohem a prosit o přímou cestu. Potřebuji také, aby Boží ruka byla nade mnou a vysvobozoval mne, i když mne nečeká dlouhá cesta nebezpečným územím z Persie do Jeruzaléma. Čekají mne jiné těžkosti a vím, že bez Hospodina si neporadím. Já osobně ani náš sbor jako celek.
Nevím, jak jste tento týden prožili. Pokud jste se zapojili – a já doufám, že ano – tak to znamenalo se něčeho odříct. Někdo jídla, někdo oblíbené zábavy, možností je mnoho. Znamenalo to i nějak změnit svůj zaběhlý rytmus, což je náročné. Třeba pro někoho není samozřejmé se modlit v rámci rodiny. Někdo nechodí na skupinku a tentokrát se rozhodl se k nějaké na modlitby připojit. Možná, že účast na regionální nebo sborové modlitební je pro tebe až na xtém místě v pořadí priorit a tentokrát jsi na ni vyrazil nebo vyrazila. Nevyjmenuji vše, ale znamenalo to oběť a změnu. A tak čekáme, co tento týden přinese do našeho života.
V 58. kapitole Izajášova proroctví čteme o půstu Izraelců. Postili se skutečně hodně a divili se, že Hospodin neodpovídá. Bylo to spojené s jejich hříchy – pokání určitě nenahradíme půstem a modlitbou, a pokud je nějaká nepravost v našem životě, potřebujeme s ní před Pánem jednat. Ale to nyní nemám předně na mysli. Oni čekali to samé, co my. Boží odezvu.
Izraelci ji na cestě z Ahavy zakusili. U Izajáše Bůh zaslibuje, že jejich světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vyjde jejich uzdravení. Ale co my? Možná nějaké výsledky vidíš, možná ne. Něco nemůžeme vidět hned. Konečně nejsme povoláni žít tím, co vidíme. Jsme povoláni žít vírou.
Právě proto má cenu si připomenout, jaká zaslíbení se s půstem a modlitbou pojí. Něco už jsme si připomněli. Bůh dále zaslibuje, že modlitbu upřímných a spravedlivých vyslýchá. A my víme, že jsme díky Kristově oběti spravedliví a že přicházet k Bohu jinak než upřímně nemá cenu – před ním nic nenahrajeme. Když se postil a modlil prorok Daniel, tak Bůh dokonce poslal svého anděla, aby mu sdělil, co přijde. I k nám může Bůh mluvit. Možná s tím jen málo počítáme, a když mluví, tak ho neslyšíme. Pán Ježíš zaslibuje, že modlitby v jeho jménu budou vyslyšeny.
Mohl bych pokračovat. Bůh očekává, že se budeme modlit a postit. Mluví o správném postoji srdce, nejde mu o nějakou mechanickou činnost nebo o askezi, ale modlitba a půst buduje náš vztah s ním.
Nemám žádnou statistiku, kdo se za co modlil a co bylo vyslyšeno. Něco změříme a něco ne. Když se dívám z dlouhodobějšího pohledu do svého modlitebního seznamu, tak jsem někdy překvapen, co vše bylo vyslyšeno a v kolika oblastech se něco posunulo, i když někdy jinak, než jsem si představoval, resp. než mne napadlo jako dobré řešení. Troufnu si ale říci, že v Týdnu modliteb a půstu byly bezprostředně modlitby vyslyšené i nevyslyšené. Vyslyšení některých ještě uvidíme a někde asi neuvidíme a možná občas ani nepochopíme, proč se něco nestalo. Přesto si můžeme být jisti, že to mělo cenu. Pro náš vztah s Bohem, pro naše zastavení a směřování, pro růst Božího království v tomto světě. Derek Prince napsal knihu Modlitba a půst mění dějiny. Zachytil v ní některé historické změny na základě půstu a modlitby. Možná o naší modlitbě a půstu nikdo knihu nenapíše, ale vstoupili jsme do něčeho, co má věčnou hodnotu.
Lubomír Ondráček