Úvodník SD: Kdo má uši…
Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji. (Zj 2,7)
Kdykoli v historii nastávala těžká období, začali mnozí lidé intenzivněji studovat knihu Zjevení a vyhlížet konec „chronosu“, resp. druhý příchod Pána Ježíše. Nejinak je tomu i dnes. Dostal jsem nedávno odkaz na video, kde kazatel vysvětluje, proč nastane vytržení nejdříve letos v říjnu a nejpozději v říjnu příští rok. Byl bych rád, kdyby skutečně Pán Ježíš už přišel, ale argumenty ve videu pro mne přesvědčivé nebyly.
Přestože mnohokrát lidé v dějinách – a nejinak dnes – při studiu knihy Zjevení došli k závěrům, které v knize obsažené nejsou, stojí za to tuto knihu studovat, a to nejen v těžkých obdobích.
Zamýšlel jsem se v poslední době nad dopisy sedmi sborům. Rád bych se spolu s vámi dnes podíval na zaslíbení, kterými jsou tyto dopisy uzavírány.
Všude je výzva k těm, co mají uši. Máme slyšet, co Duch praví církvím. Myslím, že jsou dva zdroje tohoto slyšení. Jedním je Boží slovo zapsané v Bibli, druhým je aktuální prorocké zjevení. Co je podstatné, že tyto dva zdroje hlasu Ducha svatého nejsou v rozporu. A že jsou oba důležité. Nemůžeme zanedbat Bibli a to, co Duch svatý nechal v Bibli zapsat (jsem přesvědčen, že si to skutečně ohlídal), je měřítkem pravosti aktuálních prorockých zjevení. Nikdy nemůžeme nahradit Bibli proroctvím. Současně je nebezpečné mít postoj, že když mám Bibli, už nepotřebuji žádné prorocké zjevení. To potřebujeme. K výkladu Bible a k správnému porozumění událostí, o kterých se Bible nezmiňuje. Takže používejme uši a naslouchejme Duchu svatému v Bibli i v proroctvích.
Dále se mluví o vítězství. Všichni raději vyhráváme, než prohráváme. Ježíš počítá, že jím oslovené sbory budou vítězit. To je jeho plán. Píše sborům, které chválí, i sborům, kterým něco vytýká. U všech ale počítá s vítězstvím. To je konečný Boží plán pro jednotlivce i celé sbory. Nejsme na tom všichni stejně, ale můžeme počítat s tím, že pro nás má Ježíš připravené vítězství a odměnu.
Podívejme se na zaslíbené odměny. „Dám jíst ze stromu života.“ Tento strom už byl v ráji, když v něm chodil Adam s Evou. Mohli ze stromu jíst a možná i jedli. Jenže potom to svou neposlušností zkazili. Vzali z toho jediného stromu, z kterého to bylo zakázané pro jejich ochranu, ze stromu poznání dobrého a zlého. Kvůli tomu jim, a následně i jejich potomkům, byl přístup ke stromu života odepřen. Na konci věků se Boží nabídka vrací. Opět budeme moci ze stromu života jíst, protože už cestu k němu nestřeží cherubové s plamennými meči (Gn 3,24).
„Druhá smrt neublíží.“ Máme smrtelné tělo, a to podléhá zkáze. Lidé umírají, a pokud se nedočkáme příchodu Pána Ježíše, zemřeme i my. Jenže ta první smrt ničící naše porušené tělo není tou poslední skutečností. Tou poslední je buď druhá smrt – konečné oddělení od Boha – nebo věčný život s Bohem. Na ty, co dostali věnec života, si už ta druhá smrt nepřijde.
„Nové jméno“. Jméno nějak souvisí s naší identitou. Bůh pro nás připravuje tu pravou dokonalou identitu. Ví, k čemu nás stvořil. Mohlo se to kvůli hříchům našim a našeho okolí pokazit, ale u Boha se to neztratilo. Jediný on zná naše pravé jméno a dává nám ho poznat.
„Jeho jméno nevymažu z knihy života.“ Jistota záchrany, jistota, že na nás Ježíš nezapomene, to jsou důležité jistoty našeho života. Neumím si představit, jak bych bez jistoty spasení žil. Ježíš připomíná, že to je oprávněná jistota. On nás vyzná před svým Otcem a jeho anděly. Fakt se za nás nestydí. Prostě s námi chce trávit věčnost.
Nevejdou se nám sem zaslíbení všem sedmi sborům. Můžete si je ale dočíst sami. Má smysl číst knihu Zjevení a nechat se povzbudit. Nehledejme to, co tam není, ale otevřme své uši pro hlas Ducha svatého.
Lubomír Ondráček