KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Kde začíná velikonoční příběh?

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 31.3.2023

Potemnělá zahrada, kterou osvětluje jen několik paprsků jasně svítícího měsíce. Těsně nad zemí  se převaluje mlha. Ticho ruší jen modlitba muže, který právě svádí svou doposud největší bitvu. Bitvu o spásu celého světa. Dobře ví, co se blíží. Nyní, v této zahradě, se musí Boží syn rozhodnout, zda se rozhodne poddat vůli svého otce.

— Záchrana jejich duší stojí příliš mnoho.

Tato slova našeptává Ježíši samotný ďábel ve filmu od Mela Gibsona – Umučení Krista. Film věnuje zahradě Getsemane necelých deset minut ze své dvouhodinové stopáže. Ano, tato pasáž nepochybně patří do příběhu Velikonoc, ale nemá cenu ji protahovat. Pojďme k věci. Takový přístup se v mnohém podobá i nám, když si tradičně o Velikonocích připomínáme, co pro nás Ježíš vytrpěl. Samozřejmě je klíčový kříž a následné vzkříšení, ale bez Getsemane nám chybí klíčový dílek celého příběhu. Právě v Getsemane to celé začíná. Vše, co poté následuje, je výsledkem rozhodnutí, které Ježíš činí na tomto místě.

Ježíš zažívá v této zahradě svou první osobní krizi. Čelí rozhodnutí, které ho sráží do kolen. Tíha okamžiku je tak obrovská, že nám Bible popisuje moment, kdy Ježíš potí krev. Vědci v minulém století potvrdili, že se to opravdu může stát, když člověk čelí ohromné úzkosti nebo strachu. Tohle nám nesmí unikat. Neochvějný Ježíš. Ten, který měl dost trpělivosti na všechny ty všetečné dotazy svých dvanáct učedníků. Ten, který vykonal tolik zázraků a dokázal nakrmit tisíce jen z několika kusů chleba a pár ryb. Ten, který utišil bouři a probudil Lazara k životu. Ano, právě on zde klečí. Usilovně bojuje o to, aby se rozhodl finálně naplnit vůli svého otce. Naráží na limity lidského těla a prolévá první kapky své krve za nás. Za tebe.

Co následuje? Vrací se ke svým učedníkům, které prosil, ať s ním bojují modlitebně v této bitvě. Zjišťuje, že jsou příliš unavení a spí. Probudí je a prosí, aby se za něj modlili. Odchází. Svádí opět totožný boj a opět se vrací. Znovu nachází své učedníky – své nejbližší – spát. Nikdo při něm v tento moment nestojí. Nikdo mu nerozumí. Za poslední tři roky zde Ježíš byl neustále pro těchto dvanáct mužů. Věrně odpovídal na všechny jejich otázky. Vytrvale je učil o tom, jak vypadá Boží království. Ukazoval jim, jak se vypořádat se strachem. Učil je, jak uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Věnoval jim vše, co mohl. Nyní poprvé potřebuje, aby tito hoši pomohli jemu, a oni… spí.

Zkuste se vžít do té situace. Představte si člověka jako Petr, který i nás jako čtenáře občas skutečně štve tím, jak se pořád jenom ptá a nerozumí. Představte si, že se intenzivně věnujete skupině lidí, kterým věnujete veškerý svůj čas po celé tři roky. Nikdy po nich nežádáte nic důležitého. Až teď je zapotřebí, aby vám tito lidé pomohli, ale oni nepomohou. Jaká by byla upřímná reakce? Naštvání, zlomenost, zklamání a dovedu si představit mnoho dalších naprosto opodstatněných reakcí. Jaká je ta Ježíšova?

— Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.

Ježíš se rozhodne vydat na cestu. Cestu, která je plná bolesti, utrpení, pohrdání a na jejím konci je smrt. Rozhoduje se zemřít za své učedníky. Tohle rozhodnutí činí navzdory tomu, že když je poprvé skutečně potřeboval, tak tu pro něj žádný z nich nebyl. Dokonce ví, že ho Petr ještě do rána stihne třikrát zapřít. Přesto všechno říká: Staň se vůle tvá!

To je pro mě stejný zázrak jako kříž nebo zmrtvýchvstání. Okamžik, kdy Ježíš říká nám lidem ANO, přestože se od něj lidstvo v podobě jeho učedníků odvrátilo. Navzdory tomu, že nenachází nikoho, kdo by ho v tomto momentě podpořil. Říká ANO, protože jeho oddanost Otci a láska k jeho stvoření tohle všechno překoná.

Já miluji tento příběh. Miluji tento okamžik. Ježíš, který vydává sám sebe za druhé bez jakéhokoliv nároku a požadavku, aby mu to člověk oplatil. Tohle je milost a tohle je můj Velikonoční zázrak.

Vojta Urban, region Přístav

Celý Sborový dopis