Úvodník SD: K tobě pozvedám svou duši
S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu. (Ž 25,14)
Většina žalmů mluví o vztahu s Hospodinem a žalmy jsou často dosti plné emocí. Žalm, z kterého je citace na úvod článku, se na vztah s Bohem zaměřuje ještě více, než je průměr. Autor mluví o své naději v Hospodinu, o jistotě těch, kteří na Hospodina očekávají. Mluví o Božích vlastnostech se speciálním důrazem na milosrdenství. Na něj spoléhá i v souvislosti se svými hříchy. A dostává se až k důvěrnému vztahu s Bohem.
Myslím, že důvěrný vztah s Bohem je něco, po čem touží každý, kdo se s Bohem setkal. Vyhlížíme okamžik, až budeme na věčnosti stále před jeho tváří. I když víme, že na této straně nebes se takto blízko k Bohu nedostaneme, přesto toužíme po důvěrném vztahu. Nestačí nám o Bohu vědět, být s ním ve formálním vztahu, mít jen naději pro budoucnost. Je to podobné manželství a konečně nikoli nadarmo Bible opakovaně náš vztah s Bohem k manželství přirovnává. Nestačí nám o svém manželském partnerovi jen vědět, mít s ním uzavřenou manželskou smlouvu, čerpat výhody manželství – určitě jsem rád, že manželka vaří a pere. To je ovšem málo. Jde nám o blízký vztah. Kdy s tím dotyčným nejsme jen pro to, co pro nás dělá. Ale pro to, jaký on je. Pro něj samotného.
Žalmista poznal, že důvěrný vztah s Bohem mají ti, kdo se ho bojí. Mojžíš mluví v Dt 4,13, že jsou to ti, kteří „plní deset slov“, tedy – jak my někdy nepřesně říkáme – Desatero.
Bůh je náš otec a můj táta očekával, že budu brát vážně to, co říká. Jinak to fungovalo, když mně bylo pět let, když mně bylo deset a když třicet. Měli jsme dospělý vztah. Důvěrný vztah, kdy jsme mluvili i o věcech, o kterých bych s každým nemluvil. V posledním období jeho života už někdy spíše on poslechl to, co jsem mu říkal, že je třeba udělat. Přesto jsem měl vždy k tátovi úctu a bral jsem vážně to, co říkal. Jak bych mohl mít k Bohu jiný postoj. Postoj bázně, díky které s ním mohu mít důvěrný vztah. Díky které mně dává poznat svou smlouvu. Pán Ježíš dokonce mluví o tom, že nám dává poznat království nebes. Dává nám poznat sám sebe.
Bůh se zavazuje, že nás zachrání, povede, bude se o nás starat. A žalmista bere Boží závazek vážně, a proto v dalších verších zmíněného žalmu připomíná Bohu těžkosti, v kterých se nachází, svou osamělost a zkroušenost, své trápení. Na závěr prosí o vykoupení ze všech soužení.
Je zásadní, z jakého úhlu pohledu se díváme na svět, na trápení, která nás potkávají, na okolnosti, v kterých žijeme. Porozumět dobře životu můžeme jedině ze správné perspektivy. No, a ta je nejlepší z Boží náruče. Proto autor žalmu 73 vyznává, že některé věci pochopil až když vešel do Božího chrámu – byl tedy s Bohem blízko, v důvěrném vztahu. Proto jsme Pavlem v jeho dopise vyzýváni, abychom usedli s Kristem a dívali se z jeho perspektivy.
Lubomír Ondráček