Úvodník SD: Ježíšův učeň
Mám někdy obavu, že se křesťanství v naší části světa pomalu smrskává na kulturu. Na určitý způsob života. Na soubor hodnot. Na to, jak se máme chovat, jak mluvit nebo jak se oblékat. Okolní svět nás tak často vnímá jako určitou kulturní skupinu. A pokud si nedáme pozor, můžeme tenhle pohled postupně přijmout i my sami. Naučili jsme se fungovat v církevním prostředí. Víme, jak mluvit, jak se modlit, jak se chovat. Ale otázka zní: jsme opravdu učedníci Ježíše?
John Mark Comer ve své knize Practicing the Way upozorňuje na zajímavý rozdíl. V amerických průzkumech se velká část lidí označí za „křesťany“, ale výrazně menší počet z nich by o sobě řekl, že jsou „následovníci Ježíše“. Ten rozdíl je drobný jen na první pohled. Přiznávám, že i pro mne je mnohem snazší říct: „Jsem křesťan,“ než: „Jsem následovník Ježíše.“ Možná ještě silnější je slovo učedník – nebo učeň. Co vlastně znamená být učněm Ježíše? V židovském prostředí znamenalo učednictví být se svým rabínem, učit se od něj a postupně přebírat jeho způsob života. Nešlo jen o informace, ale o proměnu člověka. John Mark Comer to shrnuje do tří jednoduchých vět: poznat Ježíše, být s ním a dělat to, co dělal on.
Poznat ho
V mém životě bylo několik momentů, kdy se mi Bůh dal zvláštním způsobem poznat. Jeden z těch momentů přišel při čtení knihy Králův kříž od Timothyho Kellera. Věřil jsem už dlouho a snažil se žít správně a sloužit Bohu. Ale při čtení té knihy to bylo, jako by za mnou přišel sám Ježíš a ukázal mi, jak moc mě miluje. Ne kvůli tomu, co dělám. Ne proto, jak dobře nebo špatně žiju. Prostě proto, že mě miluje – a že už všechno udělal za mě. Tu knihu jsem probrečel od obálky k obálce. Nezměnily se jen moje informace o Bohu. Změnilo se moje srdce i moje identita. Najednou jsem věděl, že nejsem především někdo, kdo se snaží žít správně, ale někdo, koho Ježíš miluje. Poznat Ježíše není jen vědět o něm víc. Je to nechat se jím zasáhnout.
Být s ním
Upřímně – tohle je pro mě asi nejtěžší část. Jsem člověk, který potřebuje něco dělat, něco poslouchat nebo něco řešit. Často i proto, abych přehlušil vlastní negativní myšlenky a emoce. Ticho pro mě není samozřejmost, je to výzva. Být s Ježíšem znamená zpomalit. Otevřít konverzaci. Nezavalit Boha jen svými prosbami, ale také naslouchat. Ptát se ho a ukazovat mu svůj život. Možná si někdy myslíme, že modlitba je hlavně seznam věcí, které Bohu předkládáme. Ale vztah znamená víc než jen prosby – znamená být spolu. Někdo jednou řekl, že v nebi už Boha o nic prosit nebudeme. Budeme s ním. Budeme ho poznávat a radovat se z jeho přítomnosti. Proč to nezačít už teď?
Dělat to, co dělal on
Třetí rozměr učednictví je být Ježíši podobný. Ale bez těch prvních dvou kroků se to rychle změní jen ve snahu být lepším člověkem, na kulturu a moralismus. Učednictví je ale proměna zevnitř. Když Ježíše opravdu poznávám a trávím s ním čas, něco se postupně mění – moje reakce, moje motivace i moje vztahy. Stáváme se tím, s kým trávíme čas a koho milujeme.
Nedávno jsem si volal s jednou členkou našeho sboru, která je na výměnném pobytu v zahraničí. Vyprávěla mi, jak tam jejich tamní církev přemýšlí velmi prakticky o tom, co znamená být podobný Ježíši. Mluví spolu o tom, jak projevit zájem lidem na univerzitě, koho pozvat na kávu nebo za koho ze spolužáků se modlit. Říkala, že téměř každý z jejich mládeže v poslední době někoho ze spolužáků pozval na kávu – nejen proto, aby mu mohl říct o Ježíši, ale aby o něj měl opravdový zájem a budoval vztah. Stejně tak se do té církve dostala i ona, protože někdo projevil zájem o ni.
Možná je dnes snadné říct: „Jsem křesťan.“ Ale co kdybychom si položili jinou otázku: jsem učedník? Jsem učeň Ježíše? Nechci, aby se z nás stala jen náboženská kultura. Toužím po tom, abychom byli lidé, kteří Ježíše opravdu znají, tráví s ním čas a postupně se mu podobají.
Jan Adamec