KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Jako sebe sama

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 28.4.2022

Tak tu máme květen. Mám tento měsíc opravdu moc rád. Teplo, rozkvetlá krajina. Po zimních plískanicích je to balzám na moji duši. S květnem je neodmyslitelně spojen i jeden z nejhlubších lidských citů, láska. „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Stejně jako básník Karel Hynek Mácha se i dnes tímto měsícem nechávají inspirovat tisíce lidí a na prvního máje se pod rozkvetlým stromem políbí a vyjádří si tak vzájemnou lásku. Polibek má navíc ženě nebo dívce zaručit, že v daném roce neuschne a bude krásná a přitažlivá. Osobně nemám nic proti tomuto zvyku, doma ho praktikujeme a funguje to :-).

Ale možná by pro mnohé z nás bylo praktičtější, kdybychom na prvního máje políbili, obrazně řečeno, sami sebe. Vyjádřili lásku sami k sobě. Uf! To je asi nějaká chyba. Vždyť milovat sám sebe zavání sebestředností, sobectvím, ješitností, pýchou a kdo ví čím ještě. To je hřích! Všechno se v nás při té představě bouří. Ne, jen to ne! Ale tento požadavek je v Bibli. Opravdu. Miluj druhého, jako miluješ sám sebe (Mk 12,31). Dokonce je to podle Ježíše – po příkazu milovat Boha – druhé nejdůležitější přikázání. Proč tomu tak je? Naše schopnost milovat sami sebe bývá totiž přímo úměrná naší schopnosti milovat druhé. Miluješ se málo? Máš problém se sebepřijetím? Tak potom si buď jistý tím, že se to odrazí i na tvých vztazích k druhým lidem. Nebereš se takový, jakého tě Bůh stvořil? Jsi sám se sebou netrpělivý? Jednáš sám se sebou nečestně? Ztratil jsi pro sebe naději? Tak se může stát, že budeš stejně tak jednat i s lidmi okolo tebe. V Lukášově evangeliu čteme, že dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. A to je přesně ono. Pokud budeš mít ve svém srdci nenávist, nelásku k sobě samotnému, tak to prostě neututláš. Budeš se sice usmívat, ale lidem s tebou dobře nebude.

Milovat sám sebe. To se sice hezky poslouchá, ale je to tak těžké zrealizovat. Vždyť sami nejlépe víme, s kým máme tu čest. Když se daří, tak to ještě jde, ale co když se dařit přestane? Kolikrát jsme v takových situacích slyšeli, jak jsme nemožní, a jestli neuděláme toto takto a tamto onak, nebude nás mít druhý rád. Máme naučeno, že když jsme selhali, musíme se přestat mít rádi. A to je jádro pudla. Lásku k sobě odvozujeme od toho, co se nám povedlo, jak nás kdo pochválil, jakou jsme dostali známku, a ne od toho, kým jsme. Když se nám něco nepodaří, když selžeme, máme tendenci to nějak napravit. To je určitě správný přístup, ale co už dobré není, že nápravu vidíme v tom, že se přestaneme mít rádi, že si odepřeme lásku. Poklesek si stále připomínáme, drásáme se pomyšlením na naše selhání. Nenávidíme se. To však není Boží plán pro člověka. Bůh říká, že nám prokazoval svoji lásku už v době, když jsme byli jeho nepřátelé. Nemáme se tedy i my milovat v situacích, kdy se nám něco nepovedlo, když jsme se sami sobě stali nepřáteli? Na každé naše selhání, na každou chybu, nám Bůh nabízí totiž jiné řešení než odmítnutí. Tím Božím řešením je pokání: přiznat si – vyznat – opustit – a odpustit si. Když už selžeme, nemáme se v žádném případě se svým selháním identifikovat. Pokud začneme v životě praktikovat tuto cestu, přestaneme mít i potřebu se za svá selhání trestat tím, že se odmítneme milovat. Pokud ses dnes rozhodl vzít vážně Boží slovo, pokud jsem tě inspiroval k tomu, abys udělal něco se svou vyschlostí, vnitřní krásou, přitažlivostí, tak na prvního máje poděkuj Bohu, že ti dal život, poděkuj mu za všechno dobré, co do tebe vložil – je toho opravdu hodně – a dej si pod nějakým rozkvetlým stromem pusu :-).

Otakar Kunzmann sen.

P. S. Pokud bys to nestihl prvního, nevadí, začít můžeš kdykoliv.

Celý Sborový dopis