Úvodník SD: Jak to zvládneme?
I stalo se, když to král Chizkijáš uslyšel, že roztrhl své roucho, zakryl se pytlovinou a vešel do Hospodinova domu. (2Kr 19,1)
Neradi slyšíme špatné zprávy, které se nás přímo týkají. S různými těžkostmi se ve svém životě setká každý. Od čeho jsme si ale posledních již skoro osmdesát let odvykli, to jsou zprávy o válce. Nejsem nějaký fundovaný historik, ale z toho, co vím, tak na území naší země tak dlouhý mír (přerušený jen vpádem vojsk v roce 1968, ale to také nebyla nějaká válka), nebyl už dlouho, zda-li vůbec.
Nedávno jsem četl ve zprávě jednoho z vysoce postavených důstojníků zpravodajských služeb, že jsme od studené války nebyli nikdy tak blízko globálnímu konfliktu. Nejdřív jsme slýchali o válkách na jiných kontinentech, poslední více než dva roky slyšíme o válce několik set kilometrů od nás, no a nyní už se její hrozba týká i nás. Propadnout zoufalství, držet se optimistické naděje bez důkazů, že nás se to určitě netýká, nebo je jiná cesta? Jak reagovat na špatné zprávy?
Chizkijáš patřil k nejzbožnějším králům Judska. Slavil po dlouhé době celonárodní Velikonoce, obnovil bohoslužbu. No a do této situace přichází zpráva, že na Jeruzalém táhne asyrský král Sencheríb.
Z reakce tohoto zbožného krále se můžeme hodně naučit. Popis událostí je v 2. Královské i v 2. Paralipomenon. Je dobré pročíst oba záznamy, protože každý zachycuje část příběhu.
Co Chizkijáš tedy udělal podle 2 Pa 32? Zacpal vodní prameny v okolí Jeruzaléma. To je z vojenského hlediska moudrý krok. Vojsko k obléhání potřebuje vodu a zasypání pramenů značně zkomplikuje obléhání. Nadále opravil hradby, a ještě přistavěl věže. Když to shrneme, tak použil rozum a dělal to nejlepší pro přípravu na boj. I nám dal Bůh rozum a schopnost něco dělat. Nemáme být pasivní. Chizkijáš neseděl nešťastný v Jeruzalémě, nemodlil se za sucho pro oblehatele ani za zázračnou opravu hradeb. On se nasadil a maximálně k tomu motivoval ostatní. Máš nějakou schopnost, která může pomoci v situacích, v kterých se nacházíš? Buď za ni vděčný Bohu a použij ji.
Přes tyto moudré kroky na ně král nespoléhá. „S ním je tělesná síla, ale s námi je Hospodin, náš Bůh, aby nám pomohl a bojoval náš boj. Lid se opřel o slova judského krále Chizkijáše.“ (2 Pa 32,8) Neříká, jak vše udělali dobře (a oni to dobře udělali), jak mají mohutné hradby apod. Spoléhá na Hospodina a lid je tím povzbuzen. Když slyšíme zlé noviny, nemáme se děsit. Proč? Protože je s námi Hospodin. Jistota, že je Bůh na naší straně je tou největší jistotou, kterou máme. Tato jistota neznamená, že nás nepotká nic zlého – Sencheríb do Judska vtrhnul – ale že víme jako Job, že můžeme v Boha doufat, i když přijdeme o vše.
Oba tyto kroky byly důležité. Ten nejdůležitější krok je ale zachycen pod nadpisem úvodníku. Chizkijáš ví, že nemá na nic nárok. Vzdává se svého královského majestátu – roztrhne roucho a pokryje se pytlovinou – ví o potřebě odpuštění pro sebe i pro celý lid, který reprezentuje. Pokoření a pokání dává podklad pro jistotu, že Bůh je na naší straně. Fascinoval mne důvod, který na dotaz novinářů, proč by se ráda dožila příchodu Pána Ježíše, sdělila dnes již zesnulá anglická královna. Tím důvodem bylo to, že by chtěla vzít tu svou korunu a hodit ji k Ježíšovým nohám. Dát Bohu to nejdražší, co máme. Přijít jen sami za sebe a říci Bohu, co nás těší, co nás tíží a čeho se bojíme. Možná to čteš a říkáš si, že to přece znáš, to jsi mnohokrát slyšel nebo slyšela. Já jsem na tom podobně. Jenže kdy to skutečně dělám? Modlím se a mám pravidelné obecenství s Bohem. Mnohdy ale chybí to skutečné pokoření a postoj, že bez Boha to fakt nezvládnu. Jak to tedy uděláme při slyšení zlých zpráv v novém školním roce?
Lubomír Ondráček