Úvodník SD: Jak budeme slavit?
Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“ (Mt 19,14)
Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí. (Mk 10,15)
Nedávno jsem četl článek, který se věnoval různým mezinárodním dnům. Celý jsem ho nedočetl, ale byl jsem překvapen, jaké bizarnosti mají mezinárodní den a že skoro každý den je mezinárodní nebo světový něčeho nebo někoho. Slavíte třeba Světový den vrabců? Ano, i ten existuje.
Přestože o většině z cca 280 takových dnů nevíme, o některých víme všichni. Patří k nim bezesporu Den dětí, který se u nás slaví v červnu.
Děti byly pro všechny společnosti důležité. Bez nich by společnost a v menším rodina nepokračovala. Zasluhují si ochranu a péči.
V době Pána Ježíše byly děti ceněné též. Dětská úmrtnost byla stále dost vysoká a při neexistenci sociálního zabezpečení byli rodiče ve stáří na dětech závislí. Jenže to už byly dospělé děti. Na děti v dětském věku se hledělo jako na slabé a bezmocné. Když je začnou lidé k Ježíši přinášet, tak se tomu učedníci snaží zabránit. Ježíši naslouchají zástupy, učedníci očekávají, že převezme politickou moc a obnoví království pro Izrael. A v tom děti moc nepomohou.
Pán Ježíš přináší jinou perspektivu. Boží království není pro ty silné, kteří vše zvládnou. Do Božího království přicházejí lidé, kteří poznali svou bezmoc. Vědí, že potřebují Boha a Jeho odpuštění a péči. Jako děti. Nemají to promyšlené, ale na rodiče se obracejí s důvěrou. Stejně tak bychom měli přicházet ke svému Otci v nebi.
My jsme dnes v jiné situaci. Mnozí děti mít nechtějí, náš sociální stát se o nás ve stáří postará – možná nikoli ideálně, ale hlady na ulici nikdo umírat nemusí. Současně ty děti, které přece jen máme, jsou často předmětem až přehnané péče. Kroužky, vzdělání, dárky. Čím je na Den dětí překvapíme, když už skoro všechno mají? (Vím, jsou výjimky, ale píši o situaci většiny.)
Co můžeme dětem svým nebo dětem v našem okolí dát? To nejvzácnější je udělat pro ně to, co udělali lidé v citovaných textech z evangelií. Přivést je k Ježíši.
Jakou máme perspektivu pro děti své a případně děti v našem okolí? Jsou takové milé, mají budoucnost, přejeme jim a snažíme se zajistit co nejlepší život. Jenže i je bez Krista čeká věčné zatracení. A statistiky říkají, že nejvíc lidí uvěří v době dětství, puberty a těsně po pubertě. Nikoli, že by lidé nad cca 25 let neměli šanci, ale obrací se jich méně.
Jeden křesťanský rodič prohlásil, že se snaží hlavně o to, aby jeho děti měly dobré vzdělání. Uvěřit mohou i později. To mohou, ale také nemusí. Minout dětský věk jako příležitost pro přivedení dotyčného ke Kristu může mít fatální následky. Věčně zatracený může být i vlastník titulu Mgr. a v Božím království budou někteří, kteří nemají ani základní vzdělání. Jako dospělí jsme příkladem pro děti. Co vidí v našich životech jako prioritní? Je to následování Ježíše?
Vzdělání a celkový rozvoj dětí jsou důležité a jsem rád, že v naší zemi žijeme v nadbytku a o děti se můžeme dobře postarat. To možná ještě více klade nárok na naše priority. Co je nejdůležitější pro moje děti, resp. pro děti, s kterými se z různých důvodů setkávám? Vím, že setkání s Ježíšem je fakt to nejdůležitější a nejaktuálnější? Nebo mně připadá, že dítě má ještě několik desítek let na uvěření? Koloval evangelizační komiks, který měl určitě své slabiny, ale ukazoval na něco důležitého. Byl tam člověk v různých etapách života. Na víru byl příliš mladý, potom příliš zamilovaný, potom zaměstnaný, potom příliš starý. No a potom už byl na hřbitově.
Chceme udělat Den dětí určitě hezký pro děti naše a případně i pro děti v našem okolí. To je chvályhodné. Jen při tom nezapomeňme na to nejdůležitější. A to nejen počátkem června.
Lubomír Ondráček