KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Důvodem i cílem je radost

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 30.5.2019

Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. (L 14,27)

Zachováte­‑li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna. (J 15,10–11)

Konec čtrnácté kapitoly Lukáše se věnuje nárokům učednictví. Co to znamená být Ježíšovým učedníkem resp. jakou cenu je nutno zaplatit. Lukáš zde zmiňuje výjimečný Ježíšův důraz. Většinou Pán Ježíš mluví o následování a nesení kříže společně. Na tomto místě ale říká něco šokujícího. Je možné za ním jít a kříž nenést. Je to tak šokující, že si to některé překlady Bible ani nedovolí doslova uvést.

Slyšel jsem kázání na tento text před mnoha lety a najednou mně to došlo. Mohlo by se stát, že půjdu za Ježíšem, ale nebudu jeho učedníkem. To je skutečně šokující. Aby se to nestalo, musíme porozumět, co znamená nesení kříže. Je mnoho výkladů. Často je to spojováno s různými životními těžkostmi, jako je nemoc, nutnost unést vztah s nepříjemnými lidmi apod. Netvrdím, že je jediný správný výklad. Kladu si otázku, co to znamenalo pro tehdejší posluchače Pána Ježíše? Oni moc dobře věděli, co znamenalo, že někdo nesl kříž. Byl to člověk, který byl odsouzen k smrti. Už ho nečekalo nic jiného než cesta na místo popravy a potom krutá smrt. Mohl mít Ježíš na mysli právě tohle? Nést kříž v tomto případě znamená, že jsem si vědom, že jediný legitimní nárok mám na smrt. Vše ostatní nad to je milost.

Když se na slova Pána Ježíše podíváme z této perspektivy, mění to pohled na náš život. Není prostor pro žádný nárok, nevděčnost nebo pocit opomenutí, kdy Bohu vyčítáme, že nám nedal více, resp. že nám něco dluží. Prostě vím, že vše, co mám, mám z milosti. To vytváří obrovský prostor k vděčnosti a povzbuzuje k věrnosti následování toho, díky němuž milost máme.

Je nebezpečné zkoušet jít za Ježíšem a nenést kříž. Pokud to zkoušíš, čiň pokání.

Pán Ježíš spojuje často slova o lásce s poslušností. Dává sebe za příklad toho, který byl poslušný Otce, a proto zůstal v jeho lásce. V podstatě nemáme žádnou jinou možnost jak projevit svou lásku k Ježíši než tím, že ho posloucháme. Někdy se nám to může zdát těžké a v době, kdy se spíše kladou otázky, co z toho budu mít i ve vztahu k víře v Boha, dost nepopulární. Pokud jsme si vědomi svého „nároku na smrt“, dává to jiný smysl. Díky poslušnosti Ježíše jsem v jeho lásce a mohu k němu přicházet a čerpat z dobrých věcí, které dává. To samé už by mohlo stačit. Když to vezmeme vážně, jsme věrní, poslušní, následujeme Ježíše, přinášíme ovoce pro Boží království a shromažďujeme si odměnu.

Peter Game, který strávil v naší zemi celý letošní květen, se s námi na setkání vedoucích regionů a speciálních služeb sdílel právě nad textem z Jana. Naši pozornost směroval k tomu, proč Pán Ježíš toto učedníkům pověděl. Důvodem bylo, aby měli radost. Někdy se může stát, že právě radost se nám vytratí. Jsme věrní, poslušní, usilujeme zachovávat Ježíšovy příkazy a činíme pokání, když se nám to nepodaří. Ale jakoby to byla dřina. A někdy nějaká věc v našem životě a následování Pána Ježíše
dřinou skutečně je. Jenže když ho posloucháme, tak jsme v jeho lásce. No, a to je pořádný důvod k radosti.

Čím více vidíme, jak nemáme na nic nárok a všechny dary jsou projevem Boží lásky, tím více se cítíme milováni, bezpeční v Boží péči, jsme vděční a v posledku i radostní. Protože jak se neradovat, když máme takového Otce v nebesích a takového Pána, jakým je Ježíš? A nejen Pána. On nás nazývá i svými přáteli, a dokonce sourozenci. Je naším prvorozeným bratrem. Nenechme si tuto radost ukrást díky nevděčnosti, nárokům a neposlušnosti.

Lubomír Ondráček

Celý sborový dopis