Úvodník SD: Duch přináší změnu
Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka Joéla: …vyleji ze svého Ducha na každé tělo… I stane se, že každý, kdo bude
vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn… Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého
jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem. Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním
apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“ Petr jim řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě
jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha svatého… Chválili Boha a byli oblíbeni u všeho
lidu. A Pán k jejich společenství přidával ty, kteří byli zachraňováni. (Sk 2)
V našem životě i v životě celého lidstva dochází ke změnám. Významnou změnou bylo narození, smrt a vzkříšení Pána
Ježíše. Po svém vzkříšení Pán Ježíš vyzývá učedníky, aby čekali v Jeruzalémě na Otcovo zaslíbení. Po deseti dnech
čekání, modliteb, řešení některých věcí, je sto dvacet shromážděných učedníků překvapeno Božím navštívením. Je to
něco tak významného, že to nemohli přehlédnout nejen učedníci, ale ani další lidé, kteří se shromáždili na svátek
v Jeruzalémě. Hluk, ohnivé jazyky, mluvení v nových jazycích.
Petr na celou situaci reaguje a káže. Nejsem si jist, zda učedníci věděli, na co vlastně v Jeruzalémě čekají. Co to má
znamenat, že budou pokřtěni Duchem svatým. Ale najednou je to tady a Petr prorocky vidí, že se naplnilo to, co před
mnoha sty lety prorokoval prorok Joel. Bůh vylil svého Ducha. A to má kromě jiného za důsledek, že zachráněn bude
každý, kdo spolehne na Krista. Petr neváhá a káže. Káže nediplomaticky. Oznamuje posluchačům, že oni jsou
zodpovědní za smrt Ježíše. Nikoli Pilát, nikoli anonymní dav nebo tehdejší náboženská elita, ale každý z posluchačů.
Na něco takového je nutné reagovat. Někdo se může naštvat, někdo urazit a někdo tuto pravdu přijmout. Je to pro
dnešek nezvyklé kázání. Nic o Boží lásce (i když ta se projevuje velmi silně právě ve smrti Pána Ježíše), nic o nabídce
záchrany, ale ostré obvinění. Takové kázání přináší ovoce v podobě usvědčení. Teprve když vidíme hrůzu hříchu,
můžeme činit pokání. Jasná zvěst přináší jasnou odezvu. Lidé jsou usvědčeni a ptají se, co mají dělat. Kéž se co
nejvíce lidí ptá na tuto otázku. Co mohu udělat se svým hříchem?
Je tu jediné jednoduché a současně zásadně náš život proměňující řešení. Pokání. Jinak myslet, jinak jednat. To
potřebujeme každý. Někdo základní pokání ze spoléhání se na kohokoli a cokoli jiného, než je Ježíš, někdo pokání
z našich současných konkrétních hříchů. Když pokání činíme, můžeme přijmout odpuštění pro sebe, ale můžeme ho
zvěstovat i těm, kdo činí pokání kolem nás. Petrovo usvědčující kázání nemá vyvolat pocit viny a odsouzení, ale touhu
po řešení.
Následek pokání a odpuštění je ještě jeden. Stejně jako Petr a ostatní učedníci přijali Ducha svatého, platí tato
nabídka ostatním. Úplně každý, kdo uvěří a dá se pokřtít, má zaslíbení Ducha svatého. Jednou je to poprvé při křtu
v Duchu, ale my se nemáme uspokojit vzpomínáním na to, co se stalo, i když já si svůj křest v Duchu svatém pamatuji
velmi dobře. Jenže jsem potřeboval nové naplnění stejně jako učedníci, kteří ho dostali hned o několik dnů později,
jak o tom čteme ve Skutcích čtvrté kapitole.
O Letnicích vzniká novozákonní církev. Je to pokračování té starozákonní, na ušlechtilou olivu pravého Izraele jsou
naroubováni ti, co se k Bohu obracejí. Je tu ovšem zásadní změna a tou je Duch vylitý na každé tělo. To má důsledky.
Věřící chválí Boha a obracejí se další lidé. Patří sem obojí. Nelze se setkat s Bohem, být zachráněn, a nechválit ho.
Současně nemáme udělat z chvály to jediné podstatné, protože Bůh chce přidávat nově zachráněné a to je druhý
znak zdravé církve.
Kéž o letošních Velikonocích kážeme nekompromisní evangelium, chválíme Boha a Bůh přidává další zachráněné.
Lubomír Ondráček