Úvodník SD: Čekání
Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,11)
Evangelisté se věnují Ježíšovu narození rozdílným způsobem. Od Marka, který ho ani nezmiňuje, po Lukáše, který má nejpodrobnější popis, a většinou právě z tohoto evangelia vycházejí vánoční biblické promluvy.
I když neznáme přesný rok Ježíšova narození (bylo to někdy mezi roky 7 – 4 před rokem, od kterého se počítá náš letopočet), tak kromě jistoty, že se narodil, víme, že mnoho lidí na jeho narození, tedy narození Mesiáše, čekalo nebo s ním alespoň počítalo. Jenže s různým postojem.
Herodes v obavách o své království se ho chystal zabít. Aby se mu to podařilo, nechal zabít neznámý počet chlapců mladších dvou let. Bylo to zbytečné a jen to potvrdilo jeho zlé postoje a přidalo se k hříchům, které napáchal.
Velekněží a zákoníci měli přesné informace. O místě jeho narození i o dalších znameních, která ho budou provázet. Jenže jim to bylo málo platné. Nečekali toho, kterému se mají poddat a kterému mají sloužit. Když zkřížil jejich plány, tak neváhali zosnovat jeho popravu.
Mágové se o jeho narození dozvěděli z hvězd. Je to podezřelá skupina a může nás její přítomnost v evangeliích rušit. Nějací okultisté se jdou poklonit Mesiáši. Ani nevíme, co je vedlo k tomu, že sledovali hvězdy a na základě toho, co uviděli, vážili tak dlouhou cestu. Neznali Zákon a asi nectili Hospodina. Ale ve finále se zachovali lépe než velekněží. Oni se poklonili a přinesli dary. Dary, které symbolizují krále, kněze i proroka. A poslechli pokyn, který dostali. Zrovna od nich bych to nečekal.
Pastýři hlídají stádo a asi nečekají nic mimořádného. Snad nepřijde nějaký dravec nebo zloděj. A ejhle, přišel anděl a oznámil narození Spasitele. Tak se na něj vyrazili alespoň podívat a rozšířili o něm zprávu, kterou jim anděl sdělil.
Simeon a Anna v chrámě. Oni sloužili Bohu a čekali na Mesiáše. A potom ho uviděli. Asi byli příliš staří na to, aby se dožili jeho dospělosti a mohli zažít jeho službu. Učedníci Ježíše se z nich stát nemohli. Z vnějšího pohledu viděli miminko a mohli si ho alespoň pochovat. Jenže oni viděli dál. Viděli přicházející záchranu a oslavovali Boha.
No a nakonec Josef a Marie. Ti se těšili na svatbu. Ale dopadlo to jinak. Marie se dozví, že otěhotní. Někteří se domnívají, že se tehdy mnohé dívky modlily, aby porodily Mesiáše. Jenže být svobodnou matkou? Přesto poslechne. Její vyznání „hle, jsem Pánova otrokyně, nechť se mi stane podle tvého slova,“ je příkladem postoje, který má mít každý Ježíšův následovník.
Josef také není nadšen. Domnívá se, že mu Marie byla nevěrná, a to bolí. Jenže poslechne anděla a uvěří takové šílené zprávě, že Marie nebyla nevěrná, ale že počala z Ducha svatého. Moc tomu myslím nerozumí. Ale poslechne. A poslechne i další andělovu výzvu a utíká s Marií a miminem do Egypta. Neměl to v životě zrovna jednoduché.
Blíží se Vánoce a my také očekáváme. Připomeneme si to, že Ježíš přišel z lásky k nám a z poslušnosti Otce na tuto zem. Také si připomínáme, že se zase vrátí, že neodešel napořád. Nevíme kdy, ale víme, že je to jisté.
Naše očekávání může být ale dost rozdílné. Jsme jako zákoníci, kteří vše věděli, ale pro jejich postoj jim to bylo málo platné? Nebo jako Simeon a Anna, kteří prostě čekali na naplnění toho, co jim Bůh řekl, resp. co viděli? Neznámí lidé, od kterých asi nikdo moc nečekal? Jenže tvořili dějiny.
Také můžeme být jako Josef a Marie. Všemu nerozumíme, někdy jsme zmatení a situace přináší různé těžkosti, ale my chceme poslechnout. Nejsme povoláni k tomu všemu rozumět. Jsme povoláni k tomu, abychom věřili a poslouchali.
Takže přeji krásný advent a Vánoce a stejnou radost, jako měli Simeon a Anna, když spatřili Ježíše.
Lubomír Ondráček