Úvodník SD: Budoucnost našeho sboru?
Protože věřím, že budoucnost není předem nalinkovaná a že ji můžeme (a máme) ovlivňovat, účastnil jsem se dvou seminářů na téma obnovy sboru. Jeden proběhl v rámci konference Evangelikální fórum, které se letos na přelomu února a března konalo přímo u nás na Žertvách.
Mezi čtyřmi kategoriemi sborů, o kterých se tam mluvilo, je náš sbor sborem „zabezpečeným“. Lidé tam chodí rádi, záleží jim na kvalitě sborového života, jsou finančně štědří, sbor vytváří aktivity, které nesou ovoce, je pro členy dobrým zázemím. Zabezpečený sbor také oslovuje nové lidi a ročně několik jednotlivců získá pro Krista. Když to na semináři slyším, jako by řečník popisoval některý z našich regionů. Prožívám za náš sbor i regiony vděčnost.
Je tu ale jedna ještě úspěšnější kategorie místního sboru, které analytici církevního růstu říkají „zdravý misijní sbor“. Za rok naroste třeba o deset procent. V různých charakteristikách připomíná sbor zabezpečený, ale má něco navíc. Z čeho pramení úspěch takového společenství v oslovování nových lidí? Jak toho dosáhnout?
Většina sborů, která narostla na sto členů, takovým misijním sborem původně byla. Z nějakých důvodů příliv nových křesťanů ustal nebo se výrazně zpomalil. Misijně úspěšný sbor se stal sborem zabezpečeným. Posun byl nenápadný. Většina členů si toho ani nevšimla, ale statistiku nepřemluvíme.
Jak to funguje vnitřně? Členům zdravého misijního sboru jde o získávání nových lidí pro Krista. Mají kapacity na vztahy s novými lidmi. Hodně se modlí, to se projevuje i účastí na společných modlitbách. Zabezpečený sbor v modlitbě polevil. Důraz je víc na kvalitě nedělních shromáždění. Členové zabezpečeného sboru nemají moc kapacit na kontakty s lidmi zvenku. Jsou spokojení a nehledají změnu. Za to, že se u nich obracejí lidé, jsou vděčni, a nevadí jim, že nových křesťanů je podstatně míň než dřív. Pamětníků toho, že se obracelo hodně lidí, postupně ubývá a čím dál tím méně lidí tak má srovnání.
Je na tom něco špatného? Vždyť rosteme! Může to být jen fáze vývoje a lidé se u nás obracet zase začnou! Odborníci na růst církve zjistili, že zabezpečený sbor se bez úsilí o změnu nemůže stát sborem zdravě misijním. Naopak. Z každého zabezpečeného společenství, ať už dříve žilo jakkoli bohatým sborovým životem, se časem stane sbor „na rozhraní“, tedy sbor, který se početně zmenšuje. Společenství se novým hledajícím prakticky uzavřelo. Vzpomíná se na minulé úspěchy a zážitky. Členové takového sboru, a ani jeho vedoucí, nedokážou realisticky uvažovat o změně, natož ji naplánovat a začít na ní pracovat. Nevědí, že jsou v ohrožení. První, kdo by se postavil proti změně, by navíc byli právě členové.
Že nevidět v takové situaci potřebu změny nedává smysl? Ani většina členů zabezpečeného sboru změnu nehledá. Říkají to statistiky. Ale v případě zabezpečeného sboru je potřebu změny možno vysvětlit a lidi pro ni získat.
Nejsem u nás sám, kdo o těchto věcech přemýšlí. Občas se tím zabýváme na staršovstvu. Loni začal pracovat tým, který připravuje novou strukturu vedení celého sboru. Co to znamená pro členy, kteří na staršovstva nechodí? Co může pro změnu udělat každý?
Modlíme se za to, aby nekřesťané poznali Krista? Modlíme se za to s úzkostí, aby se zachránili z věčného odsouzení? Nemusíme se hned modlit za to, aby uvěřili všichni lidé na světě. Pokud bychom se tak ale nemodlili ani za nekřesťany, které máme blízko, znamenalo by to, že jejich obrácení pro nás nepatří k nejdůležitějším věcem.
Zvažujeme, jestli naše osobní aktivity odpovídají Božím plánům? Mám rád jídlo, výtvarné umění, procházky přírodou. Odpočívat nutně potřebujeme – je to biblické. Nevolám po asketismu, spíš před ním varuju. Jak to ale přijde, že nemáme čas na modlitební setkání ani na nekřesťany v našem okruhu? V dnešní pohodlné, spokojené době, v období obrovského blahobytu západní společnosti nám hrozí, že i my budeme příliš času věnovat osobnímu pohodlí a vztahům s přáteli na úkor modlitby a kontaktů s nekřesťany.
Tomáš Dittrich