Úvodník SD: Boží Beránek
„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ (J 1,29-34)
Sedám k počítači v první třetině listopadu a letos mně připadá, že obchodníci zaspali. Ještě nikde vánoční výzdoba a žádné koledy. V některých letech se na mne hrnuly už v říjnu.
Myslím, že kdyby se mezi námi objevil Jan Křtitel nebo první křesťané, valili by oči. A to nejen ve světě, ale i v církvi. První církev pravděpodobně Ježíšovy narozeniny neslavila a asi ani nečekala, že někdy to začnou dělat církve pozdější doby. No a vánoční stromek – to by byl už vůbec bizár.
Nevíme, zda se Jan Křtitel a Pán Ježíš setkali jako děti. Byli příbuzní blízkého věku, a tak je pravděpodobné, že se to stalo. Když těhotná Marie vážila cestu za těhotnou Alžbětou, matkou Jana, tak se možná setkávali i jejich synové.
Jan začíná svou službu, a pokud by jemu mohla připadat naše oslava narození Ježíše bizarní, co teprve nám, kdybychom přišli k Jordánu koncem dvacátých let prvního století… Muž oblečený v kůžích, živící se medem a kobylkami. Ten má připravit cestu Mesiáši?
A do této situace přichází Ježíš. Jan v něm nevidí svého příbuzného, s kterým si pravděpodobně někdy v dětství hrál. On vidí Mesiáše, který je očekávaný, kterému připravuje cestu, který snímá hříchy světa. Viděl něco, co ostatní neviděli. Co snad tušili Ježíšovi rodiče, možná ti podivní mágové z východu, co bylo zjeveno Simeonovi a Anně v chrámu osmý den po jeho narození – to Jan vidí a zvěstuje všem, kteří jsou kolem. A přestože jsou kolem Jordánu pravděpodobně jen Židé, mluví o tom, že tento Beránek nepřišel jen kvůli nim, ale kvůli celému světu. A má ještě jednu výsadu – vidí sestoupit Ducha svatého na Ježíše.
Proč poukazuji na ten velký rozdíl mezi námi a Janem? Protože chci zdůraznit, že přes tento rozdíl můžeme vidět to samé. O letošních Vánocích se můžeme rozněžňovat nad miminkem v jeslích a zpívat koledy (tedy ne všechny, některé jsou na hranici rouhání). Můžeme se radovat z dárků a vychutnat vánoční atmosféru. Současně můžeme vidět to nejdůležitější – připomínáme si příchod toho, který snímá hříchy světa. Někdo jsme toto zjevení, a tedy víru přijali před lety, někdo nedávno. Jsme ale právě díky naší víře spojeni spolu vzájemně i s Janem. Víře, že tento Ježíš, který se narodil v Betlémě v docela chudé rodině, který chodil pěšky po vyprahlých cestách Izraele, který se přišel dát pokřtít k Jordánu, je Boží Beránek.
Ti, kteří následovali Ježíše, žili v různých dobách, v různých kulturách, s různými zvyky. I dnes oslava Ježíšova narození bude vypadat jinak v naší zemi a jinak třeba v Africe. No a ani my ve sboru se asi neshodneme, jak nejlépe Vánoce slavit. Jde o to, aby nám všem bylo zjevné, že on je ten Boží Beránek, a abychom se nenechali nějakými dílčími rozdílnými zvyklostmi rozdělit. Nejen při slavení Vánoc, ale i při jiných příležitostech.
Jan využil situaci a oslovil zvěstí o tom, co viděl, shromážděné publikum. Byli tam lidé s očekáváním a jeho zvěst dopadla alespoň v některých případech na úrodnou půdu. Jan věděl, kdo je větší. Druhý den opět upozorňuje své učedníky, že Ježíš je Beránek Boží, a jeho učedníci ho opustí a jdou za Ježíšem. Praktické naplnění Janovy vize, že se má menšit a Ježíš růst.
My žijeme v jiné době, stromeček, koledy a cukroví pro nás nejsou něčím bizarním a umíme se v tom pohybovat. No a díky těmto kulisám jsou otevřenější i naši spoluobčané. Během prosince se dá nějak jednodušeji a přirozeněji mluvit o Božím Beránku, i když asi v naší kultuře použijeme jiný termín.
Přeji hezké Vánoce, dárky, které si přejete, pokud jíte rybu, tak žádnou kost v krku, radost jeden z druhého. A nové ujištění, že naše hříchy jsou definitivně pryč.
Lubomír Ondráček