Úvodník SD: Bez Ducha to nejde
Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. … Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my? (Sk 10,44–48)
Je někdy překvapující, jak nám uniká něco, co je naprosto jasné. Pán Ježíš opakovaně mluvil o tom, že přišel i pro ty, kteří nepatří k Izraeli z hlediska těla, dnes bychom asi spíše řekli etnického původu. Zaznívalo to už v proroctvích Starého zákona. Ale učedníci ze Židů tomu stále nerozuměli. Počítali, že Boží království je pro etnické Židy a pro proselyty. Petr je zmaten zjevením nádoby s nečistými zvířaty, vypraví se do domu pohanů, ale stále si není jist, co to znamená. Zvěstuje evangelium pohanům, ale možná je stále nejistý, jak to dopadne. Pohané naslouchají, nijak nereagují, a potom nastane něco šokujícího. Stejně jako o Letnicích sestoupil Duch svatý na učedníky ze Židů, tak nyní sestoupí na pohany. Oni mluví novými jazyky a je jasné, že Bůh neučinil rozdíl mezi Židem a pohanem. Pro první církev je to šok, který ještě několik let zpracovává, než začne prakticky aplikovat rozhodnutí ze Skutků 15.
Je dobré, když čteme Bibli a přemýšlíme o tom, co je tam napsáno. Může se nám ovšem stát, že bez Ducha svatého tomu neporozumíme. Stejně jako učedníci. Prostě potřebujeme výklad. A tam, kde nestačí náš intelekt, potřebujeme nadpřirozený zásah Ducha svatého.
Když se Petr vrací do Jeruzaléma, tak se na něj někteří hněvají, že vešel do domu pohanů. Když slyší, co se stalo, jsou v šoku. Ale vezmou to vážně. Radují se z toho, že i pohanům dal Bůh pokání k životu. Máme radost, když Bůh mění naší teologii?
Pán Ježíš byl Bůh. Do naplnění Duchem svatým nečteme o žádném zázraku. O žádném jasném projevu toho, že je Boží syn. Církev nezačala, dokud nenastaly Letnice a naplnění prvních učedníků Duchem svatým. Církev se neotevřela a nezačala cíleně zvěstovat evangelium pohanům, dokud to Duch svatý neukázal a nepotvrdil tím, že sestoupil na pohany v Korneliově domě. Bez něj to nešlo.
Je možné, že bychom to bez něj zvládli my? Porozumění Bibli, zvěstování evangelia, život následování? Jsou před námi Letnice, resp. připomenutí toho, že Duch byl dán. Už byl vylit na církev. Není to jen historická událost. Znovu potřebuje naplnění Duchem každý z nás. I když jsme naplnění Duchem zažili, tak nestačí žít ve vzpomínkách. Já byl pokřtěn Duchem před bezmála čtyřiceti sedmi lety. Bylo to úžasné. Bylo to pro mne tenkrát docela nečekané. Připomínám si to, ale vím, že vzpomínky nestačí. Potřebuji Ducha svatého znovu a znovu. Nejen jednou ročně na výročí Letnic, ale mnohem častěji. Nakolik s Duchem svatým počítáš ve svém životě a nakolik toužíš po tom, aby tě naplňoval?
Ve Skutcích 2 čteme o Letnicích a prvním naplnění Duchem. Petr prorocky spojuje tuto událost s tím, co prorokoval Joel. Už o dvě kapitoly dále čteme o novém naplnění Duchem svatým. První církev nepočítala s tím, že by bez Ducha svatého cokoli zvládla. Jak už jsem psal, s Duchem svatým počítal i Ježíš.
No a jak jsme na tom my? Jsou pro nás Letnice jen připomínkou historie nebo už ani to ne? Možná si ani nevzpomeneme na tento významný svátek a spokojíme se s Vánoci a Velikonocemi. Můžeme spoléhat na své schopnosti, studium, strategie, projekty. To vše je dobré a použitelné pro Boží království. Ale nestačí to. Je to jen doplněk. Potřebujeme být s Duchem svatým. Potřebujeme jeho projevy. Potřebujeme se budovat skrze modlitbu v jazycích. Pokud jsi tento projev Ducha zatím nedostal, netrap se tím, ale požádej Boha, aby ti ho dal, a požádej o modlitbu i své sourozence. Pokud ale tento projev máš a zanedbáváš ho, je to chyba. Nebo jsi skutečně tak zralý, že už budovat nepotřebuješ? Co se modlit v jazycích každý den alespoň pět minut?
Svátek Letnic je před námi. Co ho využít k tomu, abychom se Duchu více otevřeli?
Lubomír Ondráček