KS Praha logo
CZ
CZ EN

Úvodník SD: Co vyhlížíme?

Články Sborového dopisu Uživatel Daniel Jungmann Kalendář 1.3.2022

A shromáždění v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha svatého, a tak vzrůstal jejich počet. (Sk 9,31)

Nejsem nějaký velký vizionář. Když jsem uvěřil (a ještě dost let poté), se v církvi o vizi nemluvilo a asi bychom se ve sboru divili, kdyby někdo přišel s dotazem, jakou máme vizi. Současně jsme viděli, jak se mezi námi naplňují Boží plány a jak do nich můžeme vstupovat. Postupně jsme také formulovali sborový záměr a celkovou vizi, kterou jsme, věřím, přijali od Pána. Je to důležité hlavně pro komunikaci a pro připomínání toho, co pro nás Bůh připravil a čím nás pověřil.

Dnes se o vizích hodně mluví a jako by to bez nich nešlo. Takže jsem se zamyslel nad tím, co bych měl za aktuální vizi pro celou Prahu. „Vypůjčil“ jsem si biblický verš, který nepopisuje vizi, ale stav, který byl. Je to stav, který si přeji pro církev v Praze.

Pokoj – nezažíváme vnější pronásledování, což pro církev v současném světě není běžný stav. Je to milost a neměli bychom považovat tento stav za samozřejmost. Může se změnit. Pokoj potřebujeme i uvnitř sborů a mezi sbory. Satan se snaží vztahy narušit a „zachovat jednotu Ducha ve svazku pokoje“ není samozřejmé a vyžaduje to od nás námahu. Ochotu dát přednost druhému, omluvit se, odpustit, smířit se.

Budovat se – to se týká více oblastí, ale dnes mám na mysli nejvíc známost Boha a schopnost předávat to, co nám svěřil. Jak jsme zbudovaní ve schopnosti zvěstovat evangelium, vést pastorační rozhovor, smysluplně se za něco nebo někoho modlit, postarat se komplexně o nově uvěřivšího, dát prostor projevům Ducha ve svém životě a službě? Ano, k budování patří i náš charakter a další věci a ty vůbec nepodceňuji. Jsme ovšem povoláni získávat Kristu učedníky a k tomu potřebujeme být zbudovaní v určitých dovednostech.

Chodit v Pánově bázni – o Boží bázni je napsáno, že je počátkem poznání. Bez Boží bázně nezvládáme svůj život, děláme mylná rozhodnutí, dokonce můžeme upadnout do svévole a osidla ďáblova. Není to o nějakém paralyzujícím strachu nebo vidění Boha jako tvrdého vládce. Naopak. Je to úcta k Bohu a obava z toho ho zarmoutit a jednat jinak, než k jeho slávě a podle jeho vůle. Boží bázeň přináší stabilitu, bezpečí i radost do našich životů.

Povzbuzování Ducha svatého – abychom byli povzbuzováni a vůbec toto povzbuzení zaregistrovali a přijali, Boží bázeň potřebujeme. Bez Boží bázně lehce přehlédneme Boží jednání a přeslechneme Boží hlas. K těm, co nemají Boží bázeň, přestává Bůh mluvit. Povzbuzení od Boha je opět něco základního pro náš život. Jistota, že o nás ví, je s námi, je na naší straně, vede nás k cíli, který dává smysl. Blízkost Ducha svatého, který k nám mluví, dává hodnotu, naději, povzbuzení, dává našim životům a vůbec fungování církve jistotu.

Vzrůstal jejich počet – to je až naposledy a zdá se, že je to důsledek předchozích věcí. Zdravý růst je výsledkem přirozeného zdravého života církve. Stejně jako není třeba popotahovat malé dítě, aby povyrostlo, ale děje se to přirozeně, roste i přirozeně církev, která má výše zmíněné charakteristiky. Početní růst mi leží na srdci. Každý člověk je pro Boha důležitý a Bůh hledá, koho by zachránil. Kdo neuvěří, bude zatracen. To je něco, co mi nedává klidu. Pořád je v Praze příliš lidí, kteří jdou do zahynutí nikoli proto, že evangelium odmítli, ale kvůli tomu, že ho ještě pořádně neslyšeli a Ježíš jim nebyl představen. Kéž dá Bůh našemu sboru, ale i dalším sborům v Praze i početní růst.

Takže dovolím si zapůjčený verš parafrázovat a vyjádřit své přání, chcete-li vizi, pro Prahu.

A shromáždění v celé Praze měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha svatého, a tak vzrůstal jejich počet. (Sk 9,31)

Lubomír Ondráček

Celý Sborový dopis