Úvodník SD: Co je před námi?
Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost… (Ga 5,22)
Končí prázdniny a začíná další školní rok. V rámci sborového života začíná další „sborový“ rok. Vzpomínám na konec loňského srpna, kdy jsem se myslím nejen já těšil na to, že po čtyřech měsících omezení na jaře začneme fungovat opět normálně. No a trvalo to něco málo přes měsíc do lockdownu mnohem delšího než na jaře 2020.
Letos už jsme asi více opatrní a víme, že mnohé plány se nemusí vydařit. Nečekám opětný lockdown, přece jen došlo k posunu díky očkování a promořenosti, také ekonomika vydrží jen něco a další uzávěru už by asi nezvládla. Stejně ovšem víme, nebo alespoň tušíme, že nějaké věci budou jinak. Letos v létě jsme v Praze i na dovolených v ČR potkávali více „našinců“ než cizinců. Na Václaváku dokonce zní čeština. Jet v dopravě v respirátoru je pro nás už samozřejmostí. Ve sboru se asi hned tak nevrátíme k vysluhování z jednoho kalicha a kalíšky zůstanou dlouho, ne-li napořád. No a to zmiňuji spíše okrajové věci.
Jako lidé jsme většinou konzervativní a máme radši (až na výjimky) zaběhlé věci, a současně se nám nechce na dobré věci čekat dlouho. Možná i proto je mezi ovocem Ducha trpělivost.
V Bibli je mnohokrát za příklad dáván zemědělec. Zemědělství je na jednu stranu hodně nudná činnost, na druhou stranu je to adrenalin. Každý rok se musí znovu zorat, zasít, potom není nějakou dobu nic vidět, nejdříve často vyraší plevel, potom vyroste úroda, ta se sklidí, zpracuje, a zase nanovo. Je to takové fádní, nudné… a chce to trpělivost.
Na druhou stranu zemědělec nikdy neví, jak moc bude pršet, jak moc bude svítit slunce, kolik se objeví housenek nebo jiné havěti. A nemůže to moc ovlivnit. Dělá stejnou práci a výnos bývá rozdílný. K tomu být dobrým zemědělcem je potřeba trpělivost, vytrvalost a také víra. Všechno zrno neprodat nebo nesníst a naházet nějaké do země ve víře, že bude dost deště a slunce a málo škůdců na to, aby toho dost vyrostlo.
Připadá mně, že jsou naše životy zemědělství dost podobné. Nějaké věci zaséváme. Svůj čas, lásku, péči. Do vztahů partnerských i přátelských, rodiče do dětí, do služby Božímu království. Je to někdy pořád dokola. Kolikrát matka zaváže svým malým dětem tkaničky do doby, než vyrostou a naučí se to dělat samy. A nejen sobě, ale jsou schopny se takto postarat o své případné děti nebo někdy o své staré rodiče. No a nevíme, jestli to někdy udělají.
Někomu opakovaně zvěstujeme evangelium a projevujeme zájem a nevíme, zda to přinese ovoce v podobě uvěření. Děláme to ovšem znovu a znovu a máme naději, že Duch svatý dá dostatek vláhy, aby zaseté slovo přineslo ovoce.
Abychom žili smysluplný život, potřebujeme vytrvalost dělat některé věci opakovaně, trpělivost počítat s tím, že ovoce nebude hned, a víru, že to má cenu a před Bohem se to neztratí.
Na počátku tohoto nového roku máme nějaká přání a plány. Předpokládáme, že jsou ve shodě s Boží vůlí. (Pokud máš plány, o kterých si myslíš, že spíše Boží nebudou, tak je raději přehodnoť.) Nějaké jsme měli i minulé září a všechny asi nevyšly. To není důvod k tomu to vzdát. Stejně jako rolník kvůli jednomu roku s přemnoženými kobylkami nevzdá zasít příští rok, i my to nevzdávejme. Abychom to nevzdali, potřebujeme kromě výše zmíněného ještě jednu věc. Jistotu, že Bůh bude s námi. V době úspěchu i neúspěchu.
Někdy se ptáme proč. Slyšel jsem nedávno výzvu, abychom se neptali proč, ale kde v tom jsi ty, Pane? A tak přeji sobě i vám, abychom v tomto školním roce byli vytrvalí, kladli ty správné otázky a v situacích života, do kterých se dostaneme, správně rozeznali, kde je náš Pán, co dělá a co nám chce říci. Bůh je s vámi.
Lubomír Ondráček