Úvodník SD: Naše hodnota
Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce Ef. 1, 1 – 4
Někdy si klademe otázky, proč jsme šli do shromáždění Božího lidu, zda jsme se tam těšili a jak jsme se tam cítili. Zkusme jednou odhlédnout od svých pocitů a položit si otázku po Božích pocitech. Má Bůh radost z toho, že jsme přišli? Nebo ještě osobněji: Má Bůh radost z toho, že jsem přišel já? Setká se se mnou fakt rád?
To, jak odpovíme na tuto otázku, ukazuje, nakolik známe Boha a jeho postoj k nám a jak vnímáme svůj význam. Pokud máme pochybnosti o své hodnotě, těžko si budeme myslet, že se na nás Bůh těší a ovlivní to i naše vztahy s lidmi.
Co o tom, jak nás vidí Bůh, říká Bible? Pavel píše do sboru v Efesu a oslovuje je jako svaté a věrné. Psal to jen nějaké vybrané skupině zvláště posvěcených věřících? Nikoli, psal celému sboru, protože díky důvěře v Pána Ježíše a jeho dílo se stali svatými. Haleluja! Díky Bohu, díky jeho životu, který mně dal, jsem svatý a věrný.
Pavel věděl to, co i připomínal v dopise do Říma 5, 1, že pokud věříme, jsme ospravedlnění z víry a máme pokoj. To neznamená, že nepotřebujeme činit pokání, když zhřešíme, že nepotřebujeme růst v posvěcení, že nemáme růst do dospělosti měřeno Kristovou plností. To je všechno potřeba, ale pokud se nesoustředíme na to, kým jsme v Kristu, jak jsme díky němu svatí, spravedliví a dokonalí – hodnotní pro Boha, tak se to nepodaří. My se nezmění svým výkonem. My potřebujeme být jistí tím, kým v Kristu jsme a jak nás Bůh vidí.
Bůh nám dal veškeré duchovní požehnání. To neznamená, že se nám bude na této zemi vždy dařit a že nezakusíme nic zlého. Znamená to, že nás probudil k životu a posadil s Kristem na trůn, jak o tom Pavel mluví dále v druhé kapitole. Máme autoritu i dědictví Božích synů a dcer. To je naše identita. Z toho vše vychází. Každý dobrý táta rád vidí své děti. Nikoli pro jejich zásluhy, nikoli proto, že nikdy neudělají nic špatně, dokonce rád vidí i ty své děti, které ho něčím rozzlobily. Prostě důvod je, že jsou jeho. A stejně se raduje náš Nebeský Otec z nás.
Na konci zmiňovaného oddílu z Pavlova dopisu se dočítáme o Božím plánu. Na své pády, slabosti a nedostatky často myslíme my a připomíná nám je Satan. Jenže Boží plán je dokonalí a on na nás hledí jako na ty, kteří jsou bez poskvrny. Protože jsme v Kristu takto dokonale očištěni a k tomuto očištění nás vyvolil. To je další důvod, proč má radost, když k němu přijdeme.
Někdy se snažíme Boha přivolat, přesvědčit ho, aby byl s námi. Ale on už s námi je. Duch svatý si udělal chrám z našich těl. Můžeme ho uhašovat, zarmucovat – to nedělejme. Počítejme naopak s tím, že je tady. Že Boží život je zdrojem, z kterého můžeme čerpat.
Nemám čas připomenout vše, co o nás Bůh říká. Jsme světlem světa, solí země, jsme ratolesti vyrůstající z kmene, kterým je Kristus, jsme Boží spolupracovníci zmocnění nést ovoce, můžeme k Bohu přistupovat ve svobodě a s důvěrou. Tohle všechno je v Bibli napsáno, abychom nežili na základě pocitů a dojmů, ale na základě jistoty v Boží nezrušitelné slovo. Není to díky nám, ale díky Boží milosti jsme tím, kým jsme. Nezapomeňme na to žádný den a jednejme na základě této úžasné jistoty.
Lubomír Ondráček