Úvodník SD: Máme vliv
A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32)
Jděte a čiňte učedníky ze všech národů… (Mt 28,19)
Končí prázdniny a začíná běžný provoz školního roku. Tato změna se netýká jen žáků, studentů a jejich rodičů, ale tento rytmus nějak ovlivňuje nás všechny. Skončily tábory a regionální dovolené a sbor začíná žít svým pravidelným životem včetně některých mimořádných kurzů. Studenti se vrací mezi své spolužáky, pracující mezi své kolegy, lidé v důchodu často z různých chat a letních bytů zpět do místa svého trvalého bydliště. A jsme v pravidelném kontaktu s určitým okruhem lidí kolem nás. Určitě v rodině a sboru, ale také ve škole a práci, mezi svými sousedy a známými, někdo v nějakém sportovním oddíle apod. A ať chceme nebo ne, máme na tyto lidi vliv. Otázka tedy nestojí, zda vliv máme, ale zda jsme si ho vědomi a jaký vliv to je.
Své okolí více než tím, co děláme, ovlivňujeme tím, kým jsme. A kým jsme, můžeme ovlivnit. Pavel při rozlučce se staršími sboru v Efesu neříká jen pozitivní věci. Zmiňuje i to, že ve sboru a přímo ve vedení povstanou lidé, kteří budou jednat svévolně a budou poškozovat sbor. A dává rady, jak se ochránit od vlivu takových lidí a jak ochránit i sebe, abychom se takovými lidmi nestali. Pavel efezské starší svěřuje do ochrany Bohu a slovu jeho milosti. Myslím, že i my můžeme na tuto ochranu spoléhat. Bůh nás chrání a nic k tomu nepřidáme. Nakolik nás ale zbuduje jeho slovo, dost ovlivníme. Potřebujeme Boží slovo znát a k tomu ho potřebujeme číst. A když ho čteme, potřebujeme ve svém životě aplikovat to, co se tam dočteme. Vzít vážně všechna zaslíbení, požehnání, instrukce a povzbuzení spolu s napomenutím. Je naivní očekávat, že nás Bůh zbuduje a dá nám dědictví skrze své slovo, když toto slovo nebudeme brát vážně. Je dobré, když nám někdo pastoračně slouží, modlí se za nás apod. To určitě věděl i Pavel, ale nesvěřuje efezské starší modlitbám nějakého pomazaného služebníka, a dokonce ani ne těm svým modlitbám, i když z dopisu do Efesu víme, že se za ně modlil. Boží slovo má moc nás zbudovat, a když jsme zbudovaní a plní tohoto slova, ovlivníme jím i své okolí dobrým způsobem.
To, že máme vliv, se děje automaticky. Současně jsme vybízeni, abychom Ježíšův vliv šířili i cíleně. Výzva činit učedníky ze všech národů může mít více významů. Určitě ten, že přivedeme k následování Pána jednotlivé lidi z různých národů. My asi hlavně z toho, jehož jsme součástí. Ale může to znamenat, že ovlivníme okolí a Pána začne následovat nějaká větší skupina než jednotlivec, i když tam nebudou všichni zatím patřit Pánu Ježíši. Můžeme ovlivnit třeba třídu, kde se k sobě začnou lidé chovat více podle Božích řádů. Na našem pracovišti se může začít mluvit a jednat jinak. Výrazně může být ovlivněn celý národ – vidíme obrovské společenské změny během lokálních probuzení, během kterých se obracelo hodně lidí, ale vliv měli křesťané i na ty, co neuvěřili.
Jde o správný žebříček hodnot a správné ambice. Určitě máme předně žít sami život hodný povolání, které máme, a vzít korunu života. Ale nezůstaňme u toho. Mějme další ambice vedle té nejdůležitější – sami dojít do Božího království. Mějme ambici, že tam dojdou naše děti, lidé kolem nás, že nezachováme jen osobní svatost, ale že svým životem ovlivníme a budeme motivovat ke změně i lidi v našem okolí.
Kéž je náš národ proměněn a kéž se stane takovým „kolektivním“ učedníkem. A kéž k tomu přispěje každý z nás. Bůh nám dal zdroje. Své slovo, svou moc, proměňuje naše životy. Abychom potenciál, který nám svěřil, využili i v tomto novém školním roce přeji sobě i všem čtenářům Sborového dopisu.
Lubomír Ondráček