Dopis členům sboru 2020
Milí bratři a sestry,
dovolte, abych vás opět při příležitosti začátku nového roku, tentokrát na konci s nulou, pozdravil a popřál vám do něj Boží pokoj, radost, Boží vedení a ochotu poslouchat a následovat našeho Pána, ať vás povede kamkoli.
Uvědomuji si, že píši již druhou desítku těchto novoročních dopisů a nerad bych z toho udělal prázdnou tradici. Dokonce jsem byl „v pokušení“ letos žádný dopis nepsat. Potom jsem byl ale osloven jedním veršem Bible a rozhodl jsem se ho s vámi sdílet.
V mnoha minulých dopisech jsem vyslovoval naději, že by to mohl být dopis poslední, protože by se Pán v nadcházejícím roce vrátil. Nepíši to proto, že bych propadl některé z teorií vypočítávajících, kdy Pán Ježíš opět přijde, a dokonce před takovými teoriemi varuji, ale protože Bible říká jasně, že Ježíš přijde brzy, a já se na to fakt těším. K těmto mým úvahám ke mně promluvil druhý dopis Petra 3,11–12:
Když se toto všechno rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy, kteří očekáváte a urychlujete příchod Božího dne.
Zasáhlo mne slovo urychlujete.
Musím se přiznat, že jsem si při dřívějších čteních Bible tohoto slova nepovšiml. Pokud ho vezmeme vážně, znamená to, že Otec při stanovení dne druhého příchodu Pána Ježíše počítá i s námi. Já i ty máme výsadu ovlivnit resp. urychlit návrat Pána. Co tedy můžeme udělat pro Kristův návrat v právě začínajícím roce?
Asi mne nenapadlo všechno a mnozí si něco doplníte, ale několik nápadů mám.
Skutečně očekávejme Ježíšův návrat. Asi se na Kristův návrat horlivěji těší naši sourozenci v zemích, kde jsou pronásledováni. Mnoho z nich nemohlo oslavit Vánoce veřejně a někteří si je připomínali dokonce ve vězeních. Nám více hrozí, že se na zemi zabydlíme, protože se máme ve srovnání s většinou světa i z pohledu historie velmi dobře. Rád si užívám všeho, co máme k dispozici. Přesto vím, že po Ježíšově návratu to bude nesrovnatelně lepší.
Buďme vděční za to, co máme, více než nespokojeni s tím, co nemáme. Pokud přehlížíme to, co od Boha dostáváme, není to signál, že si ho vážíme a fakt o něj stojíme. Na Vánoce jsme projevili vděčnost těm, kteří nám dali nějaký dárek, a to dokonce i v případě, že se do našeho očekávání úplně nestrefili. O co více si vděčnost za své dobré nezasloužené dary zaslouží Bůh.
Střežme své vztahy a udržujme jednotu ve svazku pokoje. Můžeme mít různé názory na politiku, ekologii, dokonce na chvály, kázání a svědectví v našem sboru. Je potřeba o některých věcech mluvit a hledat řešení. Nedovolme ale, aby nás tyto rozdílné pohledy rozdělovaly. Bible opakovaně připomíná, že Bůh jedná tam, kde je jednota. Myslím proto, že jednota Božího lidu při nezanedbání úcty k pravdě urychluje Kristův návrat.
Zvěstujme evangelium, protože zvěstování evangelia všem národům je jedna z jasných biblických podmínek Kristova návratu. Někdo bude zvěstovat svému sousedovi, někdo někomu na druhé straně světa. Obojí je stejně důležité a urychluje obojí Kristův návrat.
Buďme nasyceni Božím slovem, k čemuž nemůže dojít bez věnování času čtení a poznávání Bible. To nás ochrání mimo jiné před různými bludy, naučí nás zvěstovat skutečné evangelium království a také dá spolu s Duchem svatým sílu být ve svatém způsobu života a zbožnosti.
Nedíval jsem se při psaní letošního dopisu moc zpět, i když je spousta dobrých věcí, které se staly, a bylo by užitečné je připomenout. Podíval jsem se dopředu. Je před námi nový rok. Nevíme, zda nám ho Bůh dá celý. Ale víme, že bude s námi, že nás nikdy neopustí a že má pro nás připravené příbytky ve svém království.
Kéž čas, který nám dává, prožijeme k Boží slávě a vstoupíme do všech dobrých skutků, které stvořil, abychom v nich chodili. Těším se na to, co je přede mnou osobně i před námi společně, a jsem rád, že část z toho mohu prožít právě ve společenství našeho sboru.
Takže ještě jednou vám všem přeji naplněný a radostný rok 2020 a připomínám, že Bůh je na vaší straně. On je s námi. Dal za nás svého syna, jak by nám s ním nedal vše.
V Praze 1. ledna 2020
Lubomír Ondráček