V dnešní postmoderní době paradoxně v církvi často vítězí racionalismus. Počítáme málo s nadpřirozeným světem, vymýtání démonů se dostává na okraj pastorační služby. Ve službě Pána Ježíše ale patřilo k podstatným aspektům a přinášelo svobodu a uzdravení lidem a manifestaci Božího království. Co můžeme z Ježíšovy praxe aplikovat my a proč se nemáme duchovních sil nepřítele bát?
Vyznání pravdy Božího slova:
Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. Jak toho dosáhnout? Co vlastně spravuji a před kým se budu zpovídat?
Mojžíš poznal Boha jako málokdo a dochází k závěru, že Bůh miluje lidi. Král David v reakci na to vyznává svou lásku k Bohu. Bůh miluje a současné seslal potopu. Bůh uzdravuje a současně jsou občas i jeho služebníci nemocní. Čím si tedy můžeme být jisti?
Stalo se nám někdy, že jsme dostali slovo, které jsme rozeznávali jako skutečně prorocké do naší situace, ale pak jsme na něj zapomněli? Co může být příčinou, a jak tomu zabránit?
Kristovi lidé prostě jsou ovce mezi vlky, ale může se stát, že si přestanou uvědomovat, že žijí ve vlčím prostředí. Jak tohle dopadne? V čem se liší Týr a Kafarnaum? Ježíš vysvětluje rozdíl, který do světa vnášejí lidé Království.
