V životě jednotlivců i větších celků nastávají těžké chvíle. Je možné se bát nebo je to znamení nevěry? A jak na strach reagovat Božím způsobem? Zamysleme se, jak nám pomáhá vědomí naší pomíjitelnosti a jistota, že jsme v Boží ruce.
Nějak se hodnotíme sami, nějak nás hodnotí okolí a nějak nás hodnotí Pán církve. Co když se ta hodnocení liší? Jaké hodnocení přináší prokletí? A co když Pán Ježíš zůstane za dveřmi sboru? Ježíš nám zaslibuje vítězství, když budeme věrní. On dává k věrnosti i sílu.
Nevíme, co je před námi, a Bůh nedává laciné sliby. Dává místo nich jistotu, že i když se dějí nečekané věci, smlouva pokoje se neotřese a Boží milosrdenství od nás neodstoupí. Současně nám připomíná bolestnou neplodnost a povzbuzuje k tomu, abychom se s ní nesmířili, ale chtěli „děti“ a byli ochotni se o ně postarat.
V jednom příběhu čteme o tom, jak Ježíš pozdvihl kající se prostitutku a ponížil náboženského horlivce. Proč byl Ježíš někdy tak přísný? O co mu při tom šlo? Co to přineslo zneváženému farizeji? Můžeme i v tom Ježíše následovat?
Ježíše potřebují nemocní, ne zdraví – a co my? Může se stát, že přijde Bůh na návštěvu, a nikdo ho nepozná?
