V době velikonočního týden vjíždí do Jeruzaléma tři průvody. Průvod Heroda, průvod Piláta a průvod Ježíše. Reprezentují různé druhy vlády a osobují si autoritu. Jejich setkání nemůže skončit jinak než konfliktem. Zdá se, že poraženým je Ježíš. Jenže Boží království je nakonec královstvím vítězným.
Nevíme, co je před námi, a Bůh nedává laciné sliby. Dává místo nich jistotu, že i když se dějí nečekané věci, smlouva pokoje se neotřese a Boží milosrdenství od nás neodstoupí. Současně nám připomíná bolestnou neplodnost a povzbuzuje k tomu, abychom se s ní nesmířili, ale chtěli „děti“ a byli ochotni se o ně postarat.
V jednom příběhu čteme o tom, jak Ježíš pozdvihl kající se prostitutku a ponížil náboženského horlivce. Proč byl Ježíš někdy tak přísný? O co mu při tom šlo? Co to přineslo zneváženému farizeji? Můžeme i v tom Ježíše následovat?
Ježíše potřebují nemocní, ne zdraví – a co my? Může se stát, že přijde Bůh na návštěvu, a nikdo ho nepozná?
Jako lidé toužíme po pokoji. Svět nám sice občas nabídne uspokojení našich potřeb a představ a to nám přinese úlevu, ale zdrojem opravdového pokoje je jedině Ježíš Kristus.
