Jako církev Křesťanská společenství vyznáváme, že Bible je pro nás Božím slovem, zdrojem života a měřítkem všech věcí. Co to znamená a opravdu můžeme Bibli takto brát? Jak by měl vypadat správný postoj k Bibli? Právě na tyto otázky se v nedělní promluvě zaměříme s pohledem na Ježíše, ranou církev a slova Bible samotné.
Ježíš během svého pozemského života dokazoval, že je Mesiáš a že se Boží království prolomilo do tohoto světa. Po svém vzkříšení je v nebi a na zemi jsme my, kteří jsme jeho učedníci a on nám dal svého Ducha. Co nás má provázet?
Ježíš je větší, než si myslíme nebo než žijeme. Pojďme si říct, proč život podle pravidel nestačí, proč musíme umřít sami sobě a jak hledat, k čemu nás Bůh posílá. Pojďme se povzbudit k navrácení se k Bohu, k hledání Ježíše , k modlitbám.
Apoštol Pavel píše svůj poslední dopis z vězení mladému Timoteovi. I uprostřed nejistoty mluví o naději, kterou máme skrze Ježíše — o milosti, kterou si nemůžeme odpracovat ani zasloužit. Vánoční příběh ukazuje, že Bůh přišel mezi nás, aby nám svou lásku dal najevo osobně. Kázání zve k přijetí tohoto daru a k jednomu kroku víry...
Bůh jedná s jednotlivci, ale jedná i s většími celky. Generace Mojžíše, Jozua a Soudců byly rozdílné svou vírou. V každé z nich byli lidé, kteří se své generaci vymykali. Jakými lidmi budeme my?
Lubomír Ondráček
2. 11. 2025
Ex 6,2–8; Lv 13,30–33; Joz 14,14; 2,24; Sd 2,8–10
