Křesťanství je dobrá zpráva o smíření a nápravě. Ale opravdu tomu rozumíme? Nesnažíme se to jen zvládnout sami a zapomínáme na to o kom to ve skutečnosti je? Jan Adamec se ve svém kázaní vrtací k jádru křesťanské zvěsti a klade otázku jestli nezapomínáme na Evangelium.
Boha můžeme oslavit různých způsobem. Jednou z možností je oběť. Způsob resp. druh oběti se mění, ale podstata je stejná – udělat resp. dát Bohu něco, co nás něco stojí a děláme to jen kvůli Němu.
Není důležité jakého jsme měli otce, matku, nebo jestli jsme vyrostli úplně sami. Důležité je, abychom poznali a poznávali našeho nebeského Otce. Takového, jaký skutečně je.
Naději potřebujeme zvláště v době těžkostí, ale neobejdeme se bez ní ani v době, kdy se nám daří. Někdy nás tíží potupa, která brání vstoupit do Božích dobrých věcí. Prostě potřebujeme prožít svůj osobní „Gilgál“.
